Dá se říci, že dům vzešel z okolní země stejně, jako houba je plodem podhoubí rozprostírajícího se v okruhu kolem ní.
Zděné stěny se dělí na nosné a nenosné. V tomto článku se detailněji zaměříme především na stěny nosné, které jsou z hlediska celkové stability hrubých konstrukcí klíčové. Kvalitní rekonstrukce se neobejde bez důkladného stavebně-technického průzkumu. Kvalita zdiva je různá a její úroveň je závislá na mnoha faktorech, proto bychom se s těmito faktory měli seznámit, abychom při průzkumu byli prozřetelnější.
Tradiční zdění
V českém prostředí jsou preferovány zděné domy před dřevostavbami. Důvody jsou prosté. Větší tepelně akumulační vlastnosti zdiva, delší životnost a větší schopnost odolávat povětrnostním vlivům. Dříve byl problém nedostatek zdicího materiálu, a proto lidé, obzvláště v lesnatých oblastech, volili alternativní dřevěné roubené stavby. V dnešní době však nedostatek zdicího materiálu nehrozí, a proto nám ve stavbě kvalitního zděného domu již nic nebrání. Popularita dřevostaveb je způsobena především rychlostí montáže z prefabrikovaných částí. Tento trend pochází ze zámoří, kde má své kořeny v nutnosti rychlého kolonizování odlehlých oblastí.
Mezi základní prvky tradičních kamenných konstrukcí patří sbíraný a lomový kámen. Používání sbíraného kamene je typické především pro málo lesnaté venkovské oblasti. Nejdůležitější zásadou při zdění ze sbíraného kamene je důsledné pokládání kamene na jeho větší plochou stranu. Jedinou výjimku tvoří ozdobné architektonické články. Tvrdý lomový kámen se používal v neopracované nebo hrubě opracované formě především na stavbu důležitých a drahých budov, například kostelů nebo radnic. Na vesnicích se setkáváme nejvíce s lomovým snadno opracovatelným pískovcem nebo opukou, která je charakteristická svou deskovou odlučností.
Pískovec byl velice používaným stavebním materiálem především v 19. století v severních Čechách. Lomový pískovec se zde hojně používal na části staveb – nárožní ztužení, ale i na celé stěny a ohradní zdi. V blízkosti městeček a vsí se zakládaly malé terasovité kamenolomy. Dbalo se na jejich vyvýšenou polohu vůči osídlení, aby byla zajištěna snadnější doprava těžkého nákladu. Vzhledem k deskové odlučnosti již zmíněné opuky bylo jednoduché při zdění z tohoto kamene dodržovat zdicí spáru. Proto byla opuka v témže období jako pískovec také velice oblíbená. Opukové zdivo špatně drží omítku, a tak zůstávalo v mnoha případech režné čili pohledové.
Na následujících několika obrázcích jsou znázorněny různé typy tradičního zdění a vazeb. Jak zdění z tradičních plných cihel, tak zdění smíšené – kameny s cihlami. U našich předků bylo naprostou samozřejmostí, že se při stavbě domu využívaly druhotně použité materiály včetně zdicích materiálů. Proto nalezneme ve starém zdivu kusy pálených tašek, cihel nebo dlaždic. Když se pozorně zadíváme na dobře vyzděnou zeď z kamene, můžeme číst, jak zedník postupoval. Zdivo vždy po nějaké vzdálenosti od země vyrovnal do roviny, takže ve zdi jsou patrny vodorovné linie. Z optického hlediska působí pak vyzděná plocha lépe. U smíšeného zdiva se cihly používaly především pro vazebné ztužení rohů a okrajů stěn. Jádro stěny bylo vyplněno nerovnoměrně tvarovaným materiálem.
Staré domy byly někdy stavěny s kónickými zdmi, jejichž tloušťka se od zdola nahoru zmenšovala. Při následných rekonstrukcích, kdy chtěl mít majitel rekonstruovaného domu zdi svislé, se setkáváme se zajímavou praktikou, tzv. plentováním. Jednalo se o dorovnání zdiva do svislé roviny tím, že se na jeho povrch do malty vkládaly kusy drcených cihel a tašek. Stejný způsob lze využít při dorovnávání různých větších nerovností v líci zdiva.
Hlavní příčiny poruch
Hlavní příčina poruch zdiva tkví ve změnách vlivů působících na zdi. Jde především o zatékání způsobené špatnou či žádnou údržbou, dále o změny hydrogeologických poměrů nebo například příliš vzrostlou vegetaci v okolí stavby.
Další méně častou příčinou je volba nekvalitního materiálu při stavbě domu a s tím související nastalé problémy. V minulosti, kdy se materiál dovážel z nejbližšího okolí, častokrát nebylo na výběr, a tak se zkrátka stavělo z toho, co bylo „po ruce“. Dále zde samozřejmě hraje obrovskou roli kvalita práce. Kvalitativně horší materiál má být použit v místech, která jsou méně staticky exponovaná. V období minulého režimu bylo v některých obdobích dokonce státem nařízeno snižování teploty v cihelnách v rámci úspor energie. To mělo za následek výrobu obrovského množství nekvalitně vypálených cihel, tašek a jiného stavebního materiálu, což způsobilo a nadále způsobuje nemalé problémy u staveb. Různá kvalita páleného stavebního materiálu samozřejmě platí i dnes. I dnes je reklamace stavebního materiálu, který vykazuje známky degradace, na denním pořádku.
Jinou příčinou poruch může být projektantova chyba v návrhu. Pakliže projektant navrhne špatné řešení, které způsobí pozdější vlnu chyb, bude patrně muset přijít někdo jiný, kdo tyto chyby napraví. To se může stát i stovky let po chybném projektu, protože ani naši předkové nebyli neomylní. Nedávno jsem byl u případu rekonstrukce zámeckého krovu, který vykazoval mnoho statických chyb, způsobujících zatékání do objektu a posun nezajištěného obvodového zdiva. Jednalo se o tzv. Ránkův krov, který byl hojně používán začátkem 19. století. Tato krovová soustava byla z důvodu ušetření dřeva a půdního prostoru velice poddimenzovaná, což se projevilo jako základní projekční chyba.
Zajímá Vás oprava celého domu?
Chcete při rekonstrukci udělat co nejméně chyb?
Pro Vás jsme napsali knihu , která Vám usnadní rekonstrukci domu.