Před tím, než se rozhodnete pro ten, či onen strop, je dobré se informovat o základních alternativách, které máte k dispozici. Celou stavbou domu Vás může provázet přehledně strukturovaný průvodce Stavba domu svépomocí, který Vám poradí nejenom s výběrem stropů.
Miřte ke hvězdám a dosáhnete stropu. Miřte ke stropu
a zůstanete při zemi.
Betonové stropy a jejich rozdělení
Železobetonové stropní konstrukce jsou tvořeny z ocelové výztuže a betonu. Počátek vzniku prvních staveb datujeme do období průmyslové revoluce, ale v českých zemích se s nimi setkáváme až začátkem 19. století. Z technologického hlediska je dělíme na tři základní druhy:
- Monolitické
- Prefabrikované
- Prefa-monolitické železobetonové konstrukce
Z konstrukčního hlediska je dělíme na:
- Trámové
- Deskové
Monolitické železobetonové stropy
Největšími výhodami monolitických stropů je jejich variabilita. Můžeme s nimi vytvořit jakékoliv individuální tvary, protože nejsme svazováni žádným výrobním formátem. U návrhu jsme limitováni prakticky pouze rozpětím konstrukce, která určuje tloušťku desky a typ a množství výztuže. Monolitický strop má maximální únosnost a díky svému vetknutí do vertikálních konstrukcí má vysokou stabilitu. Podle způsobu vyztužení rozdělujeme stropy na jednosměrně a obousměrně vetknuté. Nevýhodou železobetonových stropů je naopak nutnost konstrukce bednění a mokrý konstrukční proces.
Prefabrikované železobetonové stropy
Velkou předností těchto stropů je snadná a rychlá montáž, úspora stavebního materiálu a zvláště bednění. Další výhodou je okamžitá nosnost konstrukce po montáži. Nevýhodou je již zmíněná variabilita konstrukce, která je značně omezená výrobním modulem. Tyto konstrukce dále dělíme na deskové a panelové.
Prefa-monolitické železobetonové konstrukce
Tento způsob konstrukce stropů je u rodinných domů hojně využívaný. Obvykle kombinuje železný materiál vyztužujících nosíků, keramické stropní vložky a beton, který celou konstrukci staticky propojí. Keramický vložkový strop je snadný na montáž díky keramickým vložkám (HURDIS, MIAKO, SIMPLEX atd.). Je lehký a má výborné statické vlastnosti. Zároveň slouží jako dobrá zvuková izolace a v kombinaci s vhodně zvolenými vrstvami podlahy také jako izolace tepelná.
Dřevěné stropy
- fošnové
- trámové
- povalové
Moderním dřevěným konstrukčním systémem jsou fošnové stropy. Fošnové stropy jsou alternativou, která byla navržena za účelem nižší spotřeby dřeva. Nosnou funkci zde mají fošny o rozměrech cca 60/250 mm, které jsou od sebe kladeny ve vzdálenostech cca 60 cm. Jsou zabezpečené proti klopení příčnými vzpěrami. Horní i spodní hrany fošen bývají obity prkny.
Dalším typem dřevěného stropu je klasická trámová konstrukce. Tato konstrukce je tvořena stropními trámy – stropnicemi v osových vzdálenostech cca 0,9 – 1,2 m. Jednotlivé trámy bývají zapuštěné do zdiva minimálně po 200 cm. Pokud stavíme nový trámový strop, tak se doporučuje konce trámů co nejkvalitněji ochránit. Konce trámů se kladou na dubový polštář, nebo na pruh asfaltového pásu, a pečlivě se ošetří biocidem. Trámy bývají se stěnou propojeny ocelovými kotvami, které zajišťují celkovou tuhost konstrukčního systému.
Nosná konstrukce povalových stropů je tvořena povalovými trámy, které mají obvykle tři hraněné plochy. Tyto trámy jsou kladené na doraz a vzájemně propojené ocelovými skobami, nebo šikmo zaráženými dřevěnými klíny, spolupůsobí potom jako souvislá deska. Trámy se ukládají na římsu s minimální délkou uložení okolo 300 mm. Tam, kde je komínové těleso, se vkládá běžná výměna. Mezery mezi jednotlivými trámy se ucpávali například mechem. Po uložení byly tyto stropy zaplněny vrstvou hlíny a písku.
Montáž stropu
Stropy ve většině rodinných domů jsou standardně navrženy ze systému miako. Miako vložky vyrábí mnoho cihelen jak v České republice, tak i v ostatních státech Evropy. Systém se skládá z POT nosníků, betonářské výztuže, keramických vložek miako a betonu.
Předtím, než začneme nosníky ukládat, je potřeba připravit vhodné podmínky pro jejich uložení. Korunu zdiva je potřeba zpevnit a vyrovnat dostatečnou cementovou vrstvou, nebo rovnou vytvořit podkladní železobetonový věnec. Přesné údaje montáže se dozvíme z manuálu vydaného výrobcem daného systému. Po uložení nosníků je nutné je bezprostředně podepřít ocelovými stojkami, nebo hranoly. Maximální vzdálenost podpory od zdi je přibližně 1800 mm. Osové vzdálenosti sloupků potom maximálně 1500 mm. U složitějších staveb, než je malý dvoupatrový rodinný domek, je součástí projektové dokumentace také statický návrh jednotlivých pracovních podpěr a jejich zajištění. Nosníky nám může na stavbu dovézt autojeřáb, který nám je pomůže na připravené zdivo také umístit. Proto je nutné před touto akcí staveniště důkladně připravit a pečlivě vyznačit křídou místa budoucího uložení nosníků.
Poté se začnou ukládat miako vložky, jejichž jednotná délka je 250 mm. Tento rozměr je však orientační a v jednotlivých várkách může docházet i k centimetrovým odchylkám. Miako vložky se kladou na sucho od jednoho konce POT nosníku ke druhému. Vložky se doporučují ukládat minimálně 25 mm na nosnou zeď, aby nedocházelo k podtékání betonu. Máme-li všechny miako vložky umístěné a je-li pomocí věncovek zajištěno bednění boků stropní desky, může začít betonáž stropu. Nemusíme se bát, že by betonová směs pronikla do dutin vložek, a tak není třeba dělat žádná předběžná opatření. Při betonáži je nutné zatěžovat strop pouze
v místech příhradové konstrukce nosníků. Ještě než začneme betonovat, je nutné strop navlhčit, abychom zabránili nežádoucím procesům při zrání betonu. Pozední věnec, žebra a vrstva betonu nad vložkami (40-60 mm) se betonují současně, aby se zajistilo správné statické provázání konstrukce.
Věncovky se používají jako ztracené bednění stropu a zároveň se za ně vkládá tepelná izolace, abychom dosáhli požadovaného tepelného standardu konstrukce. Minimální tloušťka tepelné izolace se doporučuje 100 mm. Přikládají se k sobě na sucho na pero a drážku. Za věncovky a izolant se vkládá betonářská výztuž. Pro zvýšení stability celého věnce se doporučuje cca každou třetí věncovku zajistit k výztuži věnce ohnutým drátem.
KNIHA STAVBA DOMU SVÉPOMOCÍ VÁS NAUČÍ:
• Jak postupovat krok za krokem od výběru parcely, přes úřady až po finální práce na domě.
• Jak se zorientovat v nabídce, srovnat ceny a získat dostatečný přehled o stavebních materiálech.
• Pomocí názorných obrázků a fotek pochopit jednotlivé stavební etapy.
• Jaké jsou základní zásady při navrhování, což Vás připraví na spolupráci s projektantem.
• Jak napravit základní poruchy stavby.
• …a mnoho dalšího.
a na závěr trocha historie:
Dřívější dělení dřevěných stropů:
Dřevěné stropy spalné
- jednoduchý trámový strop se záklopem
- jednoduchý trámový strop se záklopem a násypem
- jednoduchý trámový strop se zapuštěným záklopem a násypem
Dřevěné stropy polospalné
- trámový strop s rákosovou omítkou, záklopem a násypem
- trámový strop s rákosovou omítkou, zapuštěným záklopem a násypem
- trámový strop s rákosníky
- trámový strop s křížovými vzpěrami
- povalový strop
Malované podhledy
Velice oblíbeným motivem především ve středověku a v navazujícím období renesance a baroka byly malované trámové podhledy. Většinou se znázorňovaly nejrůznější florální motivy, kde se dají snadno rozeznat nám velmi známé rostliny. Nejčastěji byly zobrazovány plody ovocných stromů, vinná réva nebo například akant, známý z výzdoby klasické architektury. Přibližně v 18. století byly však z důvodů požární bezpečnosti a nové klasicistní estetiky tyto malované stropy schovány sníženými rákosovými podhledy. Tyto podhledy měly zpravidla různě bohatou štukatérskou výzdobu. Tam, kde probíhá rekonstrukce historicky cenného objektu, se někdy stává, že se strhnou poškozené rákosové podhledy a nad nimi se objeví bohatě zdobený malovaný záklop. Jak můžeme vidět na následujícím obrázku. Je patrné, že záměrem bylo zachovat co nejvíce autentických malovaných podhledů. Do stropů totiž léta zatékalo a jejich značná část byla natolik poškozená, že již nešla obnovit. Přesto se podařilo zachránit velkou část autentické umělecké práce, která je pro nás hmatatelným otiskem dob dávno minulých. Tam, kde bylo prkno do půli shnilé, šikovný truhlář dřevo naprotézoval a podle dochovaných profilovaných lišt vyrobil nové, které ve stropu na první pohled poznáme. Takto prezentovaný strop nám říká nejen něco o historických stavebních konstrukcích, ale také o našem vztahu ke kvalitní řemeslné práci jako takové.
Klenuté stropy
Klenby jsou jedním z nejsofistikovanějších zastřešujících konstrukčních systémů, který je znám již mnoho tisíciletí. Klenby se běžně používaly již ve starověku a i dnes jsou často používány v železobetonové formě pro zastřešování prostor s velkými rozpony nebo v návrzích mostních oblouků. Klenby rozdělujeme podle jejich profilu, kterému se v technickém názvosloví říká čelní oblouk. Jeho tvar vychází nejčastěji z kružnice, či elipsy.
Základní tvary kleneb:
- Valené
- Klášterní
- Klasická
- Zrcadlová
- Neckovitá
- Česká
- Pruská
- Kopule
- Křížové
- Klasická
- Hvězdicová
- Lunetová
- Nepravé
Klenby se zdily z cihel a kamenů různými způsoby podle lokality a doby vzniku. Tvar výsledné klenby se vybednil z fošen tak, aby se klenba mohla pohodlně vyzdít. Po zaschnutí se bednící konstrukce odstranila a otisky prken v maltě bývají již její jedinou stopou. Další, zajímavější, způsob byl ten, kdy se „vyšalovaly“ (podbednily) pouze žebra klenby a její kápě (klenební plocha) se následně vyzdila z ruky.
Klenba se napojuje na zeď tzv. klenební patkou. Patky bývají různě architektonicky pojaté a zdůrazňují tak tektoniku celé konstrukce. Rozdělují se na zapuštěné a vykonzolované patky podle konstrukčního detailu styku klenby se svislou stěnou. Toto místo je staticky velice důležité, a proto je velkou chybou jakýkoliv invazivní zásah v této oblasti konstrukce. Zejména elektrikáři, kteří vysekávají necitlivě v historických konstrukcích drážky pro rozvod elektra, se dopouští často chyby a drážku vedou v oblasti patky klenby. Tato oblast, kde končí klenební plocha a začíná svislá stěna, je totiž zpravidla přesně v té výšce, kam projektant v novostavbě obvykle navrhne světelné vypínače.