Na této stráce se budeme věnovat především různým druhům zakládání dřevostaveb. Základy domu jsou vlastně jeho nejdůležitější částí, a tak se pojďme podívat na způsoby řešení založení dřevostavby.
Základy jsou nejníže položenou konstrukcí dřevostavby a na jejich stabilitě závisí pevnost všech ostatních částí stavby. Jsou proto jedním z hlavních určujících faktorů v souvislosti s životností vašeho domu. Zakládání dřevostaveb je proto téma, které byste jako svépomocní stavebníci rozhodně neměli podcenit a od jisté velikosti dřevostavby je zde bezpodmínečná nutnost kooperace s kvalifikovaným odborníkem. Leckterý specialista Vám zřejmě bude tvrdit, že založit dům svépomocí je doménou pouze odborných stavařů. Můj názor je ten, že ze všeho se dá „dělat věda“ a to platí i o mnohých postupech ve stavebnictví. K tomu, abychom postupovali při zakládání dřevostaveb správně a především zodpovědně, potřebujeme znát základní pravidla, kterými se zakládání řídí. K tomu Vám poslouží dobře právě i tato publikace.
Je vtipné z profesní perspektivy sledovat to, jak je v dnešní silně komercializované společnosti zakládání jakéhokoliv domu „démonizováno“. Když jedu kolem stavenišť, nestačím se divit, jak moc jsou základy domů předimenzované, jak moc zbytečně se plýtvá energií a penězi. Rozhodně zde nechci glorifikovat americký životní styl, ale alespoň si vzájemně nenalhávají, že dřevostavby, které staví, přežijí příští dobu ledovou. Pojďme se společně podívat na světově nerozšířenější způsoby zakládání dřevostaveb.
Jedním z nejrozšířenějších způsobů jak založit dřevostavbu je založení dřevostavby na patkách. Tomuto a dalším způsobům založení dřevostaveb se věnujeme v našich publikacích Dřevostavba svépomocí a Jak postavit malý dům.
Především v USA se můžeme setkat se založením dřevostavby na dřevěných sloupcích. Jedná se o způsob založení domu, u kterého čekáme životnost max okolo 30ti let. Narozdíl od naší kulturní tradice je dům v Americe považován více za spotřební zboží a tak je běžné, že se staví s životností na jednu až dvě generace.
Zakládání na dřevěných sloupcích je vlastně jednodušší a levnější obdobou klasického zakládání na zděné/betonové stěně. Je vhodné především v té situaci, kdy je příliš komplikované na stavbu dopravit nějaký zdící materiál na základy. Také se používá spíše v oblastech s mírnými zimami, jelikož příliš nesplňuje pravidlo nezámrzné hloubky. I přesto je ve světě velice rozšířené a nikdo se nad ním nepozastavuje. Uplatňuje se především u jednopatrových přízemních domů, které nenamáhají základy tak, jako několikapatrové budovy. Pakliže plánujete dřevostavbu, která nemá ambici přežít více jak 50 let, tak stojí zato zvážit, zda by tento způsob založení nebyl schůdným a ekonomickým řešením.
Tak jak znázorňuje obrázek, je nutné, aby všechny dřevěné prvky byly izolovány asfaltovou hydroizolací, která velmi zásadně ovlivňuje jejich životnost. Jako roznášecí vrstvu lze použít nízký betonový základek z prosté betonové mazanice, nebo, tak jak je to na obrázku, stačí zhutněná vrstva štěrku. Jde především o to, aby zemní vlhkost neměla bezprostřední kontakt s dřevěnou hranou základu, a aby se úzká stopa dřevěného spodku základu neměla tendenci bořit hlouběji do nezajištěného podkladu. Stejně tak, jako minulé řešení, je i toto typickým příkladem zakládání obvodových stěn domů. Uprostřed dispozice je zpravidla také nutné stavbu důkladně podepřít, což je v případě dřevostaveb řešeno zpravidla dalším způsobem. Tím je tradiční zakládání dřevostaveb na patkách.
Poměrně jednoduchým a efektivním řešením založení dřevěného montovaného domu je použití zemních vrutů. Zemní vruty lze koupit v různých velikostech jak pro drobnou zahradní architekturu tak i pro menší rodinné domy. Na následujícím obrázku je popsán jednoduchý postup při instalaci zemního vrutu. Před jeho instalací je samozřejmě nutné mít již precizně zaměřené umístění stavby.
Problematice zakládání dřevostaveb se věnujeme nejenom v publikaci Dřevostavba svépomocí, ale i v obsáhlé knize Jak postavit malý dům, ve které popisujeme především realizace ekonomicky dostupných dřevostaveb. Na 275ti stranách doplněných o rozkládací trojlisty najdete mnoho rad a tipů, které Vám pomohou při plánování a samotné realizaci vaší vysněné stavby.
Největší množství dřevostaveb na světě je patrně založeno na zděné stěně. Jedná se o způsob, kdy je použit při zakládání zdící materiál- nejčastěji ztracené bednění a beton. Tento beton se ještě zpravidla doztuží betonářskými pruty, aby bylo docíleno opravdu poctivé tuhosti základového prvku. Dříve se k vyzdění této základové stěny používaly klasické cihly, nebo kameny. Ztracené bednění má již zmiňovanou lepší tuhost a tím pádem i únosnost. Na barevném schématu jsou dobře ilustrovány všechny hlavní prvky, které se v takovém druhu zakládání objevují. V České republice se však dřevostavby nejčastěji zakládají na základových pasech a deskách.
Po tom, co si vytyčíme celou stavbu pomocí nivelačního přístroje, nakreslíme (vápnem) na zem místa budoucích základů. Poté může přijet bagr a základy vyhloubit přibližně do takové hloubky, aby byla základová spára pokud možno v jedné rovině. Měli bychom mít na mysli, aby byla nejspodnější hrana základu v nezámrzné hloubce. Zamezíme tak promrzání do interiéru, což by mohlo způsobovat zbytečné ztráty tepla a nežádoucí kondenzaci uvnitř podlahové konstrukce. Ze schématu je patrné, že samotné cihly ztraceného bednění vyzdíváme již na připravený betonový základek. Dělá se to tak proto, že tento základek můžeme jednoduše srovnat do jedné roviny, aby byly následné řady ztraceného bednění v jednotlivých vodorovných rovinách. Nesmíme zapomenout na drenáž, která by se k základu připojovala dodatečně příliš komplikovaně, a mohlo by to ohrozit stabilitu stavby. Při jakémkoliv styku dřevěného prvku s jiným materiálem typu beton/ cihla/ kámen, je potřeba do tohoto styku vložit kus asfaltového pásu, který zabrání předčasné degradaci dřeva (hnití, dřevokazné houby atd.).
Objednejte si ZDE e-knihu Dřevostavba svépomocí a získejte přehled, který Vás posune zas o krůček blíže Vašemu snu!