Zdravé zdivo nosných i nenosných stěn je podmínkou k úspěšné rekonstrukci objektu. Následující článek pojednává především o této problematice. Chcete-li se o problematice zajištění a rekonstrukci zděných stěn dovědět více, doporučujeme Vám publikaci Rekonstrukce domu, kterou si lze ZDE objednat.
Stabilita zděných konstrukcí
Stabilita zděné budovy je zpravidla zajištěna spolupůsobením jednotlivých zděných nosných i nenosných stěn, uložených stropních konstrukcí a střešní krovové konstrukce. Důležitým předpokladem dostatečného přenosu zatížení je správné provázání stěn v místech jejich napojení a v rozích. U rekonstrukcí domů je často opomíjena důležitá statická funkce vnitřních dělicích stěn a příček. Jejich razantní odstranění se může neblaze projevit na stavu obvodových nosných stěn. Především u budov s více než dvěma nadzemními podlažími nemůže být stabilita objektu zajištěna pouze vnějšími masivními konstrukcemi. Prakticky ve všech rodinných domech postavených před první světovou válkou chybí dnes již standardní betonový věnec významně ztužující svislé konstrukce. Jako náhrada vyztuženého betonového věnce se používala zední a trámová kleště – táhla. Jsou na první pohled patrná na mnoha historických objektech. Skrze podélnou či příčnou zeď je veden ocelový pás, který pomocí kotev, přichycených v líci zdiva, zabraňuje rozvalení zdí do stran. Takovéto kotvy mohou být spřaženy taktéž za stropní trámy, které tak významně ztužují protější souběžné stěny tak, jak je znázorněno na následujícím obrázku. V dobách barokních a starších, kdy byla ocel ještě poměrně vzácná, byla častokrát střední část táhla procházejícího skrze stěnu nahrazena trámovou pozednicí. Z té se do dnešní doby obvykle dochoval pouze dávno nefunkční ztrouchnivělý fragment a kdysi důležitý statický prvek připomínají již pouze zední kotvy v líci stěn. S tím je potřeba počítat a při rekonstrukci tyto, ze statického hlediska důležité, prvky obnovit nebo nahradit jinými prvky se stejnou funkcí.
Na doprovodných obrázcích je patrný invazivní zásah do starého kamenného zdiva. Jedná se právě o dodatečně vložené táhlo, které je ukotveno na protějších fasádách domu. Staticky narušený dřevěný krov působil na stěny tak, že mají tendenci se hroutit do stran. Táhla spolu s nově opraveným krovem byla logickým a správným řešením, které zabránilo hrozící destrukci stavby. Jako táhlo je použita ocelová pásovina, svařená se závitovými tyčemi, procházející skrz profily typu I, které slouží jako kotvy v lících fasády. Táhla se pak aktivují utažením matic na závitových tyčích. Tento druh dodatečného ztužení stavby je poměrně razantní, avšak v některých případech, jako byl tento, nezbytný.
Na dalších obrázcích jsou vyfoceny barokní nárožní kotvy, které spolu se zazděnými trámy ztužovaly obvodové zdivo objektu. Byly použity již při realizaci domu. Oproti táhlům s kotvami, které byly do klasicistního objektu vloženy až dodatečně v 1. pol. 20. století.
