Vnitřní rozvody a jejich napojení na uliční sítě je klíčové nejen pro zajištění standartního uživatelského komfortu dnešní doby, ale i pro získání kolaudačního souhlasu. Stěny, podlahy či stropy domů v sobě ukrývají nespočet kabelů a potrubí. Je nezbytné se všemi níže zmíněnými rozvody počítat v samém počátku navrhování, jinak by mohlo docházet ke zbytečným kompromisním řešením. Objekt je zpravidla napojen úplně či z velké části na stávající uliční sítě. V současnosti se setkáváme i s plně technologicky vybavenými domy, které jsou však naprosto soběstačné.
Domovní elektroinstalace
Ve vnitřních rozvodech se setkáváme se silnoproudou kabeláží a slaboproudou. Silnoproud slouží k energetickým účelů, na rozdíl od elektrotechnického slaboproudu, což jsou síťové internetové rozvody po domě, rozvody televizních kabelů, bezpečnostních alarmů, telefonní přípojky či drátového zvonku.
Dnes mají domácnosti velké nároky využívání elektřiny. Zvýšilo se nejen množství spotřebičů ale i jejich příkony. Proto není divu, že jsou domy doslova „prošpikovány“ silnoproudým elektrickým vedením. Nejčastěji se objekt napojuje na distribuční uliční síť, možná je také kombinace propojení s vlastními fotovoltaickými články či soběstačné napájení z alternativních zdrojů do samostatných baterií.
Přívod elektřiny do domu je řešen už v uliční úrovni, kde je na hraně pozemku umístěna skříň s nožovými pojistkami a elektroměrná skříň s elektroměrem a hlavním jističem. Poblíž vstupu do domu – v předsíni, hale či technické místnosti je umístěna dobře přístupná rozvodná instalační skříň s jednotlivými jističi elektrických okruhů, dále i proudový chránič či přepínač na noční proud. Nesmíme zapomínat ani na trojfázové jističe pro varnou či indukční desku. Jednotlivé elektrické okruhy vedeme pomocí příslušných kabelů nejčastěji v podlaze u stěn, sádrokartonovým podhledem či případně drážkami ve stěnách. Kabely jsou vedeny ke všem zásuvkám, vypínačům a světlům.
a montáží kuchyně
Jako uživatel budete největší pozornost věnovat rozmístění zásuvek, světel a vypínačů. Často se říká, že elektrických zásuvek
v domě není nikdy dost. V pokojích obvykle postačí 4 dvojzásuvky. V místě pracovního místa či za televizí je dobré počítat i se širším rámečkem nejen pro elektrozásuvku, ale i internetové a televizní připojení. V koupelnách se počítá se zásuvkami pro topný žebřík, pračku či sušičku, ale i v blízkosti umyvadla. Největší objem zásuvek je bezesporu v kuchyni. Každý spotřebič vyžaduje svoji samostatnou dobře přístupnou zásuvku, počítáme tedy se zásuvkami pro lednici, varnou desku, troubu, digestoř, myčku, mikrovlnku. V úrovni pracovní desky je vhodné umístit dostatek zásuvek pro případné menší běžně užívané spotřebiče. Na přívod elektrické energie nezapomínejte ani pro případné topení elektřinou či ohřev vody. Pokud plánujete rekonstrukci kuchyně, myslete na dostatek připojení.
Rozmístění osvětlení je vhodné navrhovat už s předem navrženým umístěním nábytku. Důležité je důkladné osvětlení kuchyně a především její pracovní deky, dále pracovního stolu či postele. Je vhodné promyslet i osvětlení vnějších prostor a zahrady. Stejné myšlenky zpracováváme i během rekonstrukce.
Vnitřní vodovod
Pro přívod vody do domu je možné využít uličního vodovodu, vlastní studny či částečně využívat užitkovou vodu. Vnitřní vodovod distribuuje vodu od hlavního domovního uzávěru do jednotlivých odběrných míst v objektu. Podle kvality vody rozdělujme vodovody na vodovod pitné vody, vodovod užitkové vody nebo vodovod požární vody.
Rozvody vody se vedou nejčastěji v plastových zaizolovaných trubkách. Vedeme je nejčastěji v podlaze, v drážce nebo v instalačním jádru. Při návrhu je nezbytné počítat s možností jejich kontroly, proto se je snažíme umístit pokud možno viditelně, za sádrokartonové předstěny. V místě uzávěrů vody nebo odpadu pod vanou umisťujeme revizní dvířka.
Kromě studené vody je třeba zajistit i přívod teplé vody do téměř všech zařizovacích předmětů – dřez, umyvadlo, vana, sprcha,.. Nejlepším řešením je umístit ohřívač vody co nejblíže nejlépe do 8 m délky potrubí. Případně lze přívod teplé vody podpořit cirkulačním potrubím či samostatným ohřívačem vody.
V domě dle předpisů můžeme využít i užitkovou vodu pro splachování záchodů či zalévání. K tomu lze využít sbíranou předčištěnou dešťovou vodu ze střechy, terasy atd., vodu ze studny nebo tzv. šedou vodu z domácnosti. Voda nesmí obsahovat fekálie, moč či mastnotu. V praxi se tedy využívá voda z koupelny, která je přečištěna v domovní čistírně šedých vod a následně používána na splachování toalet a zalévání. V případě užívání jak pitné, tak užitkové vody je nutné počítat se samostatným vodovodem, tedy dvojím potrubím.
Kanalizace v domě
Veškeré zařizovací předměty či spotřebiče, do kterých je přivedena voda, musí být opatřeny i jejím odvodem – vnitřní kanalizací. Pro kanalizaci dnes využíváme hlavně potrubí z polypropylenu, které je odolné i vůči teplotám. K jednotlivým zařizovacím předmětům vede připojovací potrubí (běžně 50 mm, u WC 100 mm). To by mělo být co nejkratší ve správném sklonu. Připojovací potrubí se sbíhá do odpadního potrubí, tedy svislého potrubí mezi patry. Stoupačka by měla být při napojení WC o vnitřním průměru min. 100 mm. Na odpadní potrubí navazuje větrací potrubí vyvedené až nad střechu objektu. Nutné je dbát na její umístění mimo střešní okna, terasy aj. Toto potrubí pomáhá vyrovnávat tlaky v kanalizaci, aby nedocházelo k odsání vody v sifonu umyvadla či vany při spláchnutí toalety. To by zapříčilo šíření velkého zápachů z potrubí. Stoupačky jsou napojeny na ležaté svodné potrubí umístěné v suterénu či v zemi pod přízemím. Svodné potrubí je třeba osadit speciální čistící tvarovkou, umisťuje se v revizní šachtě na zahradě nebo v suterénu těsně před venkovní zdí. Čistícím kusem osazujeme i stoupačky či suterén. Objekt může být napojen na uliční kanalizační stoku či využívat čističku odpadních vod, žumpu nebo septik.
V případě samostatného objektu je nutné počítat i s odvodem a hospodařením dešťové vody. Dnes je povinnost zajistit vsakování dešťové vody na pozemku stavby či akumulace do vlastní nádrže. V případě, že nelze zajistit vsakování na pozemku je možné vodu rovněž svádět do akumulační nádrže či využívat s povolením jednotnou či dešťovou kanalizaci obce.
Plynoinstalace
S plynem v domě jako zdrojem energie se setkáváme hlavně pro potřeby topení, ohřevu teplé vody nebo vaření. Využíváme zemní plyn vedený v uliční síti obcí nebo propan-butan skladovaný v nádržích.
Zemní plyn je v obecních rozvodech veden obvykle ve středotlakých rozvodech, případně nízkotlakých. Před vstupem do domu je tlak snížen regulátorem ze středotlaku na nízkotlak. Propan-butan lze koupit v podobě tlakové bomby pro vaření, která se napojí na plynový sporák. V případě využití plynu i pro vytápění je třeba pro uskladnění využít velký zásobník, který se pravidelně doplňuje plynem.
Rozvod zemního plynu v domě začíná sloupkem, kde se nachází plynoměr, hlavní uzávěr plynu a již zmíněný regulátor tlaku. V bytových domech se plynoměry umisťují v chodbách u vstupů. V případě propan-butanu je rozvod přímo napojen na tlakový zásobník. Domovní rozvod plynu je veden nejčastěji v měděných či vícevrstvých plastových trubkách. Dnes je možné vést plynové rozvody i skrytě v drážce stěny. Je třeba zajistit jeho těsnost či případná místa revize při možném úniku plynu z potrubí. Domovním plynovodem přivádíme plyn až ke konkrétním spotřebičům – plynový kotel, plynový sporák, průtokový ohřívač.
Spolu s plynem souvisí zajištění přívodu vzduchu a odtah spalin. To je nutné zajistit hlavně v případě užívání plynového sporáku, kde je nutné instalovat digestoř s odtahem ven (cirkulační není dostačující). Pro zvýšení bezpečnosti je nutné zajištění 100 % plynotěsnosti potrubí po celou dobu jeho životnosti. Do těchto bezzápachových plynů jsou právě z bezpečnostních důvodů přidávány zapáchající přísady, aby se snížilo riziko nebezpeční výbuchu.
Vytápění domu
V současnosti existuje několik variant pro získávání tepla v domě, ty si uvedeme níž. Způsob vytápění v domácnosti je možný dvěma způsoby – ústředním topením či je teplo vyráběno přímo v místnosti přímotopy.
Teplo přímo v místnosti můžeme získat díky elektrickému přímotopu, plynovému konvektoru, kamnům, či elektrickému podlahovému topení. K zařízením je třeba dovést zdroj energie – elektřina, plyn či pevná paliva. U kamen je třeba počítat i s napojením na komín.
Ústřední topení rozvádí teplo po domácnosti od kotle (pevná paliva, plyn, elektřina) do jednotlivých radiátorů. Potrubí ústředního topení je obvykle z oceli, plastu či mědi. Dnes se již potrubí vede v podlahách či vysekaných drážkách do stěn. Teplo se v místnosti rozptyluje pomocí radiátorů, které teplo sálají či konvektorů, které ohřívají stoupající vzduch. Ideální je nastavit teplotu v pobytové místnosti na 20 až 22 °C. Regulovat ji můžeme termostatickou hlavicí přímo na radiátoru, nastavením teploty na termostatu s digitálním teploměrem, nastavením teploty přímo na kotli či ekvitermní regulací.
Vytápění plynem – topení zemním plynem patří v naší zemi mezi nejčastější. Alternativně se používá propan-butan. K vytápění plynem se využívají kondenzační kotle (přisává vzduch z venku, odvod spalin komínem, vysoká účinnost, je třeba připojení na kanalizaci kvůli kondenzátu) nebo plynové přímotopy (WAW či Gamat, nižší účinnost, nasávají vzduch z místnosti, vyústění komínu na fasádu).
Vytápění elektřinou a tepelným čerpadlem – elektřina u nás patří k méně efektivním způsobům vytápění domácností. Proto se čím dál častěji kombinuje s dalšími zdroji tepla – tepelné čerpadlo, solární kolektory či kamny. Tento typ vytápění je vhodné volit v dobře tepelně zaizolovaných domech. Teplo můžeme rozvést pomocí elektrokotle a radiátorů či podlahových konvektorů, dále můžeme využít elektrické přímotopy (často využívány jako rychlé doplňkové topení ke kamnům na dřevo či uhlí), elektřinou poháněné tepelné čerpadlo (bere teplo z vnějšího prostoru a dodává ho dovnitř domu), elektrických sálavých panelů (umístěných na stropě či stěně, vyzařují sálavé teplo)
Vytápění dřevem a peletami – dřevo patří k tradičním a prvním palivům pro vytápění, dnes slouží zejména jako doplňkový zdroj tepla k hlavnímu topnému systému – plynový kotel nebo elektrické topení. Zařízení pro získání tepla je opět několik. Kotel na dřevo (lze i jako hlavní zdroj tepla pro dům, potřebuje velké množství palivového dřeva a několikrát denně přikládat), kotel na pelety (je třeba skladovací prostor pro pelety, které si dopravníkem kotel automaticky přikládá), krbová vložka (je možné na krbovou vložku napojit teplotní výměník, čímž se zvýší jeho účinnost, je vhodné zajistit přívod venkovního vzduchu), krbová kamna (jednoduchá instalace, opět napojení na komín a přívod vzduchu z venku, možnost zvýšit účinnost pomocí teplovodního výměníku), kachlová kamna (čím dál častěji používána, pracují na principu akumulace a dokáží dnes vytopit i celý dům).
S vytápěním úzce souvisí ohřev teplé vody. Tu můžeme získávat z kotle se zásobníkovým ohřevem (má vestavěný zásobník, kde je neustále přihřívána teplá voda, vhodný v blízkosti koupelny), nepřímotopného zásobníkového ohřívače (samostatný zásobník napojený na kotel, kde se voda ohřívá topnou spirálou), elektrického zásobníkového ohřívače (tzv. bojler, ideální pro koupelnu daleko od kotle), elektrického průtokového ohřívače (ideální pro chaty či chalupy, případně v místě, kde je umyvadlo či dřez daleko od kotle, potřeba většího příkonu), plynového průtokového ohřívače (tzv. karma, potřebuje komín, bere vzduch z místnosti, umístěn přímo v koupelně) a z akumulační nádoby (velký zásobník pro topení z více zdrojů – např. sluneční kolektory + krb). Předehřev vody v domě mohou zajistit sluneční kolektory na střeše. Ty ohřívají vodu pomocí slunečních paprsků a teplo se následně uchovává v akumulační nádobě, toto řešení pomáhá snížit náklady na vytápění a ohřev vody.
Vzduchotechnika v domě
Obecně vzduchotechnická zařízení slouží k úpravě (ohřívání, chlazení, vlhčení a filtrace) a distribuci vzduchu. V domácnostech se však nejčastěji setkáme s potřebou řešit hlavně odvětrávání koupelny a odvod výparů při vaření. Koupelna může být odvětrávána přirozeně (přičemž dochází k tepelným ztrátám, ale i kondenzaci vlhkosti v místnosti), lépe je však volit odvětrávání nucenou ventilací (ventilátor s vlastním spínačem odvádí vlhký vzduch zatepleným potrubím mimo budovu, důležité je však myslet na i přívod vzduchu do místnosti, např. ventilačním otvorem ve dveřích). Pro odvod výparů z kuchyně vzniklých při vaření slouží tzv. digestoř. Ta může být napojena na odtah výparů ven či pouze cirkulační opatřena filtry pro čištění vzduchu, která je však méně efektivní.
Zajímají Vás i další témata související se stavbou domu?
Stavíte rodinný dům, nebo se chystáte stavět?
Pro Vás jsme napsali knihu, kterou si můžete objednat zde. Kupte si kompletního průvodce stavbou domu, který Vám usnadní mnoho kroků na cestě k Vašemu novému domovu.