Oprava střechy je v pravidelných cyklech se opakující činnost. Stavební materiály mají omezenou životnost a je potřeba jim dávat náležitou péči. Odpověď na tyto a mnohé další otázky naleznete v knize „Rekonstrukce domu“.
Pakliže se chystáte koupit dům, nebo máte nemovitost, ve které třeba roky nikdo nebydlel, tak Vám nezbývá než tento dům začít postupně rekonstruovat. Rekonstrukce střechy je první krok nezbytný k tomu, aby následné etapy rekonstrukce probíhaly v klidu a především v suchu. S částečnou, či kompletní výměnou krytiny musíte v celkové ceně rekonstrukce určitě počítat. Obzvláště, jedná li se o dům, který byl delší dobu neudržovaný.
Poruchy hydroizolačních vrstev.
Mezi nejčastější poruchy krytiny patří její mechanické poškození. K tomuto poškození dochází buď neopatrným pohybem osob po střeše, nebo po nehodě způsobené vichřicí (kroupy, větve stromů). V těchto případech se oprava provede prostou výměnou poškozených prvků krytiny.
Další z příčin zatékání do střešní konstrukce je nesprávný sklon střechy. Každá krytina má výrobcem předepsaný minimální a maximální sklon střechy, který lze v souvislosti s touto krytinou použít. Pokud si nejsme jisti či nemáme popis a doporučení výrobce, například u krytiny, kterou jsme koupili z druhé ruky, či ji skladujeme již delší dobu, můžeme nahlédnout do ČSN (česká státní norma), kde jsou uvedeny tabulky doporučených sklonů pro širokou škálu střech. Oprava je možná dvojím způsobem. Buď krytinu sundáme a vyměníme za jinou, která je pro stávající sklon vyhovující, nebo můžeme přidat pod krytinu pojistnou hydroizolaci, která při extrémní zátěži (přívalový déšť, šikmý déšť) pronikající vodu spolehlivě zachytí. Pokud si nejsme jisti, kterou z uvedených oprav máme provést, je dobré se poradit s odborníkem (architekt, stavební inženýr).
Poruchy krovových nosných konstrukcí
Poruchy krovových nosných konstrukcí jsou tak obsáhlé téma, že se mu věnujeme speciálně v tomto článku. Oprava krovových konstrukcí začíná důkladným průzkumem stávajícího stavu. Na to navazuje návrh řešení= projekt. Ten obsahuje výčet zachovaných stavebních konstrukcí a specifikaci bouraných konstrukcí. Dále způsob ochrany krovu proti biologickým škůdcům, stanovení požární bezpečnosti a jiné důležité aspekty správné rekonstrukce střechy.
Pojistná hydroizolace
U kompletní rekonstrukce, včetně střešního pláště, je dobré instalovat pod střešní krytinu pojistnou hydroizolaci. Tato vrstva se aplikuje již na připravený rekonstruovaný podklad (záklop/latě). Její montáž je poměrně rychlá a po jejím dokončení již nehrozí, že nám do krovu bude zatékat, i přesto, že není ještě položena finální střešní krytina.
U obrázků níže je folie přibitá na prkenný záklop, který je přibitý ke krokvím. U krovů bez záklopu se tato folie připevní kontralatěmi k jednotlivým krokvím.
Pojistná hydroizolace je vhodná především tam, kde v budoucnosti přemýšlíme také o obytném podkroví. U skladby střechy nad obytnými místnostmi je totiž tato vrstva nezbytná, aby nedocházelo v případě defektu střešní krytiny k zatékání do dalších vrstev – tepelné izolace, sádrokartonu nebo jiných podhledových konstrukcí.
Nevýhodou této vrstvy je skutečnost, že pakliže dojde k zatékání do střechy vlivem porušené střešní krytiny, hůře se hledá poškozené místo. Z podkrovního prostoru je totiž střešní krytina nepřístupná, a není tak možné skrze nataženou folii zjistit, kudy přesně zatéká. Pojistná hydroizolace by při selhání střešní krytiny měla odvádět vodu přímo do okapního žlabu.
Komínové těleso
Vrcholy komínů starých zanedbaných domů mívají vypadané spáry, a tak dochází jejich pomalému chátrání. Bývají nakloněny směrem k severu, jelikož na větrem exponované straně bývají spáry nejvíce vyfoukané. K přezdění nám bohatě stačí dobrá vápenocementová malta a kvalitní cihly- druhotně použité. Samotný vršek komínu zpevníme betonovým zakončením. Stačí vyšalovat (vyrobit formu z prken) takový tvar, aby po nalití do bednění přesahoval přes vnější okraj cihel cca. 5 cm.
Abychom dostali na komín od kominíka revizní zprávu a tím ho v podstatě „zkolaudovali“, je potřeba starý komín vyvložkovat nerezovými či keramickými vložkami. Bez revize komínu riskujeme nejen pokutu, ale také především újmu na zdraví. Dříve se vnitřky komínů vymazávaly maltou, a tím byl průduch pro odvod spalin izolován od vnitřní části domu. Po letech používání je však malta opadaná a hrozí tak únik spalin do místnosti. Obzvláště vnitřky komínů s neprůleznou šířkou nebyly nikdy pořádně opravovány a revidovány. Proto je nezbytné přistoupit k vyvložkování stávajících komínových těles. Abychom nerezovou trubku, která může být i ohebná, protáhli celým komínem, musí mít komín uvnitř dostatek místa. Může se stát, že jsou v komínu nerovnosti, způsobené maltou, či jakýmkoliv odolným předmětem, které je třeba odstranit. Pakliže selžou všechny naše pokusy o odstranění překážek pro instalaci nové vložky, můžeme přistoupit k frézování komínů. To probíhá tak, že odborník spustí do komína seshora frézu, která odebírá vnitřní materiál tak, aby byl vytvořen kontinuální prostor pro umístění nerezové vložky. Samotná fréza je tvořena rotujícími řetízky, které odebíráním malých částí zvětšují vnitřní průměr komínu. Komínové těleso musí být jednou ročně zkontrolováno autorizovanou osobou.
Další součástí komína jsou komínová dvířka, která by měla být v takové výšce, aby se pod ně po jejich otevření vešel kýbl a saze bylo snadné vymést. Nejspodnější část komínu je jímka kondenzátu, což je vodotěsný prostor určený pro jímání kondenzátu spalin.
Římsy
Římsy jsou velice významným motivem historických budov. Jejich profilace je velice různorodá, avšak vychází ze základních skladebných principů klasické antické architektury. Jejich rekonstrukce by se měla proto opírat buď o znalost fundované osoby, nebo by měla alespoň naprosto respektovat původní podobu. Jestliže je římsa velice poškozená, lze její původní podobu poměrně snadno odhalit na dochovaných fragmentech. Dalším poměrně obvyklým způsobem je rekonstrukce na základě dochovaných fotografií. Konstrukční principy říms jsou různé. Buď mohou být neseny vykonzolovanými delšími cihlami (krancovkami), převislým stropním trámem nebo kamennou, či ocelovou konzolou. Římsy také rozlišujeme podle jejich umístění na římsy hlavní, kordonové nebo okenní, či dveřní. Římsy neslouží jen k estetickému změkčení vizuálního působení fasády, ale mají i funkci praktickou – chrání lícovou plochu vnější stěny před podnebnými vlivy.
Na následujícím obrázku je čerstvě vytažená hlavní římsa rekonstruovaného objektu. V dnešní době již existují pytlované směsi, které jsou na vytažení základní figury římsy poměrně vhodné. S vytažením hlavní římsy bychom měli začít až po dokončení rekonstrukce střechy. V případě, že do nekryté římsy nateče shora voda, v zimě promrzne a římsa popraská. Další fotografie ilustruje přezděnou římsu, která na vytažení teprve čeká. Před tím, než se pustíte do přezdívání římsy, je nutné sejmout z často fragmentovaných zbytků římsy její původní profil a až poté začít s přezdíváním.
Staré tašky
Ještě před tím, než se rozhodnete pro kompletní výměnu střešní krytiny, měli bychom se ujistit, zda mezi taškami nenajdeme takové, které stojí za záchranu. V západních zemích je běžnou praxí, že lidé staré tašky skupují a následně je prodávají s přidanou hodnotou. U rekonstrukcí historických objektů pak plochy starých tašek příjemně roztříští jednolitou střešní plochu. Staré tašky jsou leckdy ručně vyráběné a je na nich mnoho otisků lidských prstů. Navíc bývají silnější a někdy na střeše dobře slouží bez problémů i několik století, což je důkazem jejich kvalitní výroby. Na některé bývalo vyraženo logo výrobny a letopočet výroby, a tak může být poměrně snadné zjistit přibližné stáří zkoumaných tašek. Na následujících obrázcích posuďte sami, jak malebně vypadá přechod mezi plochou starých a nových tašek.
