Okna a dveře byly vždy reprezentativními truhlářskými výtvory, které byly ozdobeny kvalitně zpracovaným kováním od zámečníka nebo kováře. Doba se však posunula a dnešní produkce oken a dveří má veškeré atributy sériového spotřebního zboží. Materiál bývá laciný, zato detail strojově přesný a dokonalý. Proto bývá u rekonstrukcí velkou chybou staré, ale řemeslně kvalitní a originální stavební prvky nahradit dnešní tovární produkcí. Obzvláště v případech, kdy jsou tyto prvky zachovalé a je možná jejich repase. Nová plastová okna a dveře působí u starých domů častokrát nepatřičně a rušivě.
Rekonstrukce oken
V dnešní době se stará, bohatě profilovaná okna v obrovské míře nahrazují okny plastovými, na která stát častokrát také přispívá. Plastová okna mají celou řadu nesporných výhod, ale také nevýhod. Vždy je zapotřebí zvážit, zda jsou stará okna doopravdy zralá na výměnu, a kdy je touha po jejich výměně vyvolána umělou propagací výrobců oken nových. Někdy stačí stará, ale bohatě zdobená a krásná okna pouze zbavit nánosů laků a jiných povrchových úprav a nově natřít. Truhlář může vyměnit okapničky na křídlech a okna mohou sloužit dalších mnoho let.
Stará okna mají častokrát ručně zpracovávané kování, které je někdy již druhotně použito z oken ještě starších. Proto není neobvyklé najít na oknech z počátku dvacátého století mnohem starší barokní kování. Zkrátka nebyl žádný důvod vyhazovat funkční kování. Tento způsob zachování starých prvků však nelze vyznávat vždy, jelikož někdy mají i staré domy okna na dnešní poměry nekvalitní a historicky bezcenná. Jedná se především o okna z poválečné produkce, která byla dosazena do staveb starších. Tyto stavby se unifikované velikosti oken musely přizpůsobit přezděním okenních otvorů. Proto častokrát působí na původní historické fasádě disproporčně.
Následující obrázky ilustrují nově repasovanou dřevěnou okenici a špaletové okno. Z fotografie není zřejmé, zda jsou tyto truhlářské prvky staré, či nové. Jejich uživatel však z bezprostřední blízkosti pozná, že dřevo je původní a nese v sobě stopy po mnohaletém používání. Podvědomě si možná tento zážitek spojí s celkovým obrazem domu, který vypráví nejeden lidský příběh. Dědictví našich předků k nám promlouvá také skrze rámy oken, kterými se dívali na tento svět stejně, jako se dnes díváme my. Pokud jsou tyto rámy i nadále zdravé, není důvod je nahrazovat jinými a ochudit tak nás i naše potomky o zprostředkovaný kontakt s dobou dávno minulou.
Rekonstrukce dveří
U dveří je obdobná situace jako u oken. Ve starých domech jsou výhradně zastoupeny truhlářské svlakové dveře, které se mezi sebou odlišují především typem použitého dřeva, tvarem profilů, velikostí nebo povrchovou úpravou. Je-li na dveřích krabicový zámek, jeho typ nám může poměrně přesně napovědět, z jakého období dveře jsou.
Rekonstrukce dveřních křídel
Milovníci kvalitní truhlářské práce se obvykle snaží dveře zachovat i v případě, že jediným řešením jejich havarijního stavu je částečná výměna. I nastavování poškozených či chybějících částí dveří nás může stát méně než nové dveře. Dochází tak ke zvláštnímu střetu starého vrstevnatého povrchu s povrchem novým, doplněným. Někomu se tento kontrast, vyjadřující úctu k originálnímu kusu stavební konstrukce, líbí natolik, že povrch záměrně nesjednocuje žádnou povrchovou úpravou a nechává oblast doplnění konstrukce přiznanou. Krásný příklad můžeme vidět na následujícím obrázku. Poškozená část dveří, která již nešla zachránit, byla odstraněna a chybějící kus byl nahrazen novými profily. Nejpoškozenější části dveří bývají pochopitelně v nejspodnější části, ale také často kolem zámku, který bývá zloději kovů a cenných historických artefaktů nedbale vyrván i s kusem dřeva. Staré kování, jako jsou závěsy, petlice a zámky, stačí manuálně očistit na kovovou vrstvu a natřít vhodnou barvou, například kovářskou černí.
Osazení staronového kamenného ostění
Díváme-li se na vstupní dveře na následujícím obrázku, jistě málokoho napadne, že kamenné ostění i samotné dveře jsou nově přidanými stavebními prvky. Stará tlející zárubeň byla odstraněna a vstupní dveře zcela chyběly. Při výkopových pracích pár metrů od tohoto vstupu bylo nalezeno okenní ostění, jehož původní umístění se nepodařilo dohledat. Poskládalo se na hromadu a na nějaký čas se na něj zapomnělo. Až do doby, kdy se začaly zpracovávat projekční práce na vstupních dveřích do objektu. Architekt zaměřil okenní ostění a navrhl, aby bylo použito jako ostění kolem tohoto dveřního otvoru. Zároveň na základě předpokládaného hrubého rozměru budoucích dveří našel v bazaru se starými stavebními konstrukcemi dveře staré, které se dle jeho názoru do tohoto kontextu hodí. Šikovný kameník ostění upravil na výšku a šířku zakoupených dveří a dveře osadil truhlář, který ve spolupráci s kovářem zakoupené dveře restauroval. Jediným novým prvkem je kamenný práh. Na obrázku stojí za povšimnutí kvalitní vyzdění okolí kamenného ostění, kde vidíme, jak jsou nové cihly pravidelně provázány se starým zdivem. Zbývá již pouze vyřešit dva schody ke dveřím, nově nahodit hrubou omítku, vytáhnout znovu kordonový pás (asi 35 cm nad ostěním dveří) a realizovat finální podobu fasády dle návrhu.
Staré prahy
Při každém průchodu jakýmikoliv dveřmi náš pohled ulpí, nebo jen podvědomě zaznamená dveřní práh. Práh dveří nejen částečně zabraňuje průniku nečistot z jednoho prostoru do druhého, ale je také konstrukčním přechodem mezi různými typy podlah. Je znamením změny. Vždy, když překračujeme práh, podvědomě se programujeme na přechod do více či méně rozdílného prostředí. Ta změna může spočívat v obyčejném přechodu z obývacího pokoje do kuchyně, z intenzivnějšího přechodu z venkovního zimního prostředí do vyhřátých útrob domu nebo signalizuje vstup do jiné země – když například překračujete práh letadla při vstupu na letištní rampu.
Prahy můžou být dřevěné, kamenné i plechové a míra jejich opotřebovanosti nám napovídá mnoho o událostech dávno minulých. U dvoukřídlých dveří například poznáme, které byly otevřené a které byly po většinu času zavřené. U vrat v průchodu poznáme, zda přes práh jezdily vozy. Některé prahy jsou staré, ale prakticky neopotřebované, což nám také leccos napovídá o intenzitě provozu.
Na následujícím obrázku je fotka starého kamenného prahu. Na první pohled je zřejmé, kudy se nejvíce chodilo. Jeho zajímavostí je také to, že při neopatrné manipulaci s bagrem byl práh domu v jeho nejtenčí vyšlapané části zlomen. Zručný kameník však dvě části prahu spojil opět v jednu, a tak může práh i nadále zdobit vchod do domu.
Práh domu je důležitým principem, který se objevuje v mnoha lidových rčeních a pořekadlech. Někteří lidé například nadávají na poměry kolem sebe, a ani nemají zameteno před vlastním prahem. V zájmu zachování blaha všehomíra bychom měli mít prahy v obecné úctě. Víte, jak vypadá práh u Vašeho domu?
Zajímá Vás, jak se postupuje krok za krokem při rekonstrukci domu?
Chcete při rekonstrukci udělat co nejméně chyb?
Pro Vás jsme napsali knihu , která Vám usnadní rekonstrukci domu.