Při generální rekonstrukce nastává i snazší možnost výměny zastaralých či nevhodných zdrojů vytápění bytu. Výběr způsobů vytápění je dnes velmi široký, nesmíme však zapomínat na daná místní specifika objektu, která jsou dána lokalitou, umístěním bytu v rámci objektu, možnosti napojení na komín aj.
České byty jsou převážně tepelně zásobeny ústředním dálkovým vytápěním nebo ústředním vytápěním s vlastním zdrojem v bytě, v závěsu za těmito způsoby je ústřední domovní vytápění, na okraji využitelnosti zůstává vytápění lokálními topidly/kamny. Jako hlavní zdroj energie v bytech využíváme plyn a následně energii z kotelny mimo dům, v menší míře využíváme k vytápění elektřinu, dřevo a uhlí.
Vždy je potřeba zvážit veškerá stavební a uživatelská specifika daného objektu, zda je vytápěn ústředně či etážově (po jednotlivých bytech), zda jsou k dispozici přípojky plynu, možnost uskladnění paliva, zda lze využít napojení na stávající komíny, případně možnost umístění jednotky tepelného čerpadla či solárních panelů. Velkou roli ale hrají i náklady na pořízení nebo následná údržba.
Byt můžeme vytápět buď lokálně nebo ústředně. Lokální způsob je vhodné převážně do malých bytů, obvykle to jsou plynová topidla, elektrické konvektory či kamna/krby. Teplo přenáší buď sáláním nebo konvektivním vytápěním – přenos tepla vzduchem. Jejich nevýhodou bývají prostorové nároky a méně efektivní způsob vytápění ve větších prostorech.
Převážná část bytů je však vytápěna ústředně, kam řadíme radiátory. Klasické ústřední vytápění s cirkulující vodou mezi kotlem a radiátorem je nejběžnější v našich podmínkách, můžeme se také setkat s nízkoteplotním vytápěním (podlahové či stěnové vytápění) nebo teplovzdušným vytápěním (teplo přenášené vzduchem z tepelných čerpadel). Někdy je vhodné hlavní topnou sestavu doplnit právě těmi lokálními pro zvýšení tepelné pohody při zhoršených podmínkách.
Jak můžeme byt vytápět?
Při změně lokálního zdroje topení (tzn. nebudeme využívat dálkové vytápění) v bytovém domě lze nejsnáze využít elektřinu, za určitých podmínek i plyn (musí být v místě dostupný, je nutné zajistit odvod spalin), tepelné čerpadlo (pouze typ vzduch-vzduch či vzduch-voda, je nutné zajistit prostor pro vnější zařízení čerpadla) nebo případně i fotovoltaiku (u ní je potřeba počítat s dostatečnou plochou pro panely a podmínkami pro jejich umístění).
Při rekonstrukcích se často setkáváme s výměnou starých poruchových “vafek” (lokání plynová topidla WAW) za ústřední vytápění, nejčastěji plynové.
Nejčastěji vytápíme plynem. Ten vedeme buď do jednotlivých kamen v každé místnosti nebo častěji do kotle, který teplo rozvádí do radiátorů a zároveň ohřívá užitkovou vodu. Výhodou kotle je jeho malá velikost a vysoká účinnost u nových kondenzačních kotlů, nevýhodou je nutnost napojení na zdrojové rozvody (přívod zemního plynu nebo velkoobjemová nádrž na LPG).
Velký podíl bytů (převážně na panelákových sídlištích) je dnes napojen na centrální dálkové vytápění. Jde o systém dodávek páry/teplé vody do koncentrované oblasti z jednoho vzdáleného zdroje – teplárna, elektrárna, kotelna,.. Do obytných domů tak proudí pouze teplá voda k ohřevu. Odpojit se od tohoto zdroje tepla bohužel není jen technickou záležitostí, ale převážně legislativní (je nutné mít potřebná povolení mezi která patří i souhlasy všech spoluvlastníků objektu – SVJ, bytové družstvo atd.). Zároveň některé náklady na vytápění zůstávají i po odpojení z centrální soustavy, proto se někdy mohou náklady ve výsledku i zvýšit.
Snadno lze byt napojit na vytápění elektřinou – teplo v bytě můžeme tímto způsobem získávat z elektrokotle s rozvodem tepla do radiátorů, pevného či mobilního přímotopu, akumulačních kamen, sálajících panelů nebo podlahovým/stěnovým/stropním vytápěním. Velkou výhodou je snadné napojení domácnosti na zdroj – tedy dostatečný přívod elektrického proudu, nízké náklady na pořízení i snadná montáž a následná údržba. Změna na tento typ vytápění se výrazněji vyplatí jen v dobře zateplených objektech.
V dnešní turbulentní době čím dál častěji zvažujeme přejít na vytápění pomocí tepelných čerpadel, díky jejich možnosti využít jako zdroj tepla i vzduch, je možné je použít i do bytů. Zde můžeme uvažovat u čerpadlech vzduch-vzduch připomínající pevnou klimatizaci, toto řešení ohřívá pouze vnitřní vzduch jedné místnosti nikoli užitkovou vodu nebo více pokojů. Při volbě čerpadla vzduch-voda se teplo předává vodě ústředního nebo nízkoteplotního vytápění. Lze tedy ohřívat i užitkovou vodu v bytě. Toto řešení nabízí významné úspory v nákladech na vytápění, zvláště tehdy, pokud je objekt dobře zaizolován či bere elektrickou energii ze solárních panelů. Pro provoz čerpadla je potřeba pouze elektrikého proudu, proto i v případě větších úniků tepla je tento způsob vytápění provozně výhodný a žádaný. Je ale nutné při rozhodování zvážit i umístění vnější jednotky. Její umístění na uliční fasádu či střechu může být značně problematické z důvodu mnoha omezení.
Vytápění pomocí fotovoltaiky není u bytů běžné. Pro své prostorové nároky a orientaci vůči světovým stranám není snadné panely umístit. Zároveň střechy bytových domů jsou společným majetkem a jejich užívání pro solární panely nemusí být akceptováno. Dále musíme myslet na součinnost dodavatele elektrické sítě nebo akumulační nádoby. Obvykle tyto zásoby nestačí v zimních obdobích, kdy máme méně světla. Proto je důležité myslet i na možný zdroj tepla, který by v případě nižších dodávek tepla, pokryl tepelné nároky.
Vytápění pouze dřevem, uhlím a biomasou je v bytech využíváno velmi okrajově.
