V tomto článku popisujeme nejenom, co by měl obsahovat správně zpracovaný projekt požární bezpečnosti rodinného domu, ale rozebíráme problematiku požární bezpečnosti také v širších souvislostech. Pokud máte zájem o více informací ohledně stavby rodinného domu, může Vás na cestě za vysněným domem doprovázet přehledně strukturovaný průvodce Stavba domu svépomocí.
POŽÁRNÍ BEZPEČNOST V KOSTCE
Plánujete-li stavbu rodinného domu, je třeba zajistit jeho požární bezpečnost. To má na starosti požární specialista– odborník v oboru, který zpracovává Projekt požární bezpečnosti. Na Vás jako stavebníkovi pak je, abyste se tímto projektem bezezbytku řídili.
Projekt požární bezpečnosti kontroluje a upravuje stávající stav projektové dokumentace tak, aby vyhovoval všem požárně bezpečnostním pravidlům. Tak jako ostatní projekty má dvě základní části- textovou část a někdy výkresovou část.
V návrhu je zohledněno konstrukční řešení stavby. Jednotlivé použité konstrukce jsou popsány a rozděleny do jednotlivých kategorií podle požárního rizika. V projektu jsou vyřešeny požární úseky a detailně popsány a zanalyzovány únikové cesty. Dále zde najdeme minimální vzdálenosti domu od kraje parcely. Rozsáhlá kapitola se věnuje popisu jednotlivých dílů celého vytápěcího systému budovy ve vztahu k ochraně proti požáru. Je navrženo zařízení na protipožární zásah, což v případě rodinného domu bývá hlásič požární bezpečnosti a hasicí přístroj. Také je v dokumentaci zmapován eventuální příjezd hasičů tak, aby byl zajištěn přístup k objektu. Požárně bezpečností řešení rodinného domu má zpravidla jeden výkres a to výkres požárního prostoru. Jedná se o plochu kolem oken a dveří, která by byla v případě požáru zasažena. Projektovou dokumentaci požární bezpečnosti může zpracovat pouze autorizovaná osoba v oboru požární bezpečnosti.
Toto je zhruba vše, co jako investor své stavby potřebujete k této problematice vědět. Chcete-li se však informovat detailněji, pokračujte v četbě dál.
DETAILNÍ ANALÝZA JEDNOTLIVÝCH POJMŮ SOUVISEJÍCÍCH S POŽÁRNÍ OCHRANOU BUDOV
Některé části textu byly převzaty z vysokoškolských skript z roku 2000. Některé pojmy a kategorizace mohou být tedy zastaralé, smyls a účel textu je však stále stejně aktuální.
Požární ochrana stavby má dvě základní složky- represi a prevenci. Pod represi spadá protipožární zásah a vlastní hašení. Do prevence patří všechny faktory, které pomáhají předcházení požárů a minimalizaci škod.
Požární bezpečnost je součást požární prevence a jejími hlavními cíli jsou:
– zajistit bezpečnou evakuaci osob
– omezit šíření požáru v rámci objektu
– zabránit šíření požáru na jiné objekty
– umožnit bezpečný a účinný protipožární zásah
Požární bezpečnost stavby se posuzuje v rámci územního řízení (územní rozhodnutí), stavebního řízení (stavební povolení) a při kolaudaci dokončené stavby. Vyjádření hasičského záchranného sboru (HZS) je v každém z těchto řízení jedním z podkladů pro rozhodování stavebního úřadu. Podkladem pro vyjádření HZS je příslušná dokumentace, jejíž součástí je technická zpráva, popř. výkresová dokumentace. Požární bezpečnosti staveb, zpracovaná specialistou pro tento obor. Technická zpráva bez výkresů obvykle stačí v jednoduchých případech, jak je rodinný dům, jednotlivá či řadová garáž apod.
Základními údaji pro řešení požární bezpečnosti je účel objektu, popř. jeho částí, a jeho dispoziční řešení, jeho výška a počet podlaží a dále charakteristika konstrukčního systému objektu (stavebních konstrukcí) z hlediska hořlavosti. Stavební konstrukce (konstrukční části) se třídí podle hořlavosti použitých hmot. Konstrukční systémy se pak rozlišují nehořlavé, smíšené a hořlavé.
POŽÁRNÍ ÚSEK
Rozdělení vnitřního prostoru objektu na menší části – požární úseky – má bránit rozšíření požáru z jedné části na druhou. Objekt ovšem může tvořit i jeden požární úsek. Požární úseky jsou navzájem odděleny požárně dělicími konstrukcemi, tj. požárními stěnami a stropy, a požárními dveřmi. Na obvodu objektů jsou požární úseky ohraničeny zpravidla obvodovým a střešním pláštěm. U standardního rodinného domu se prakticky vždy jedná o jeden požární úsek.
POŽÁRNÍ RIZIKO
Základním údajem pro stanovení požadavků na stavební konstrukce a odstupové vzdálenosti je požární riziko, které vyjadřuje předpokládanou intenzitu požáru v posuzovaném požárním úseku. Charakterizuje ho vývoj teplot a celkové trvání nehašeného požáru, prakticky se zpravidla udává dobou trvání požáru nebo výpočtovým požárním zatížením.
Na požární riziko mají podstatný vliv tyto faktory:
– množství a výhřevnost hořlavých látek v požárním úseku (počítají se jak stavební konstrukce, tak předpokládané vybavení prostoru).
– rychlost odhořívání hořlavých látek
– geometrické parametry prostoru, zejména možnosti přirozeného větrání (okenní sklo se při
požáru poruší a tedy vypadne) a odvádění části tepla mimo požární úsek, kde pak nenamáhá stavební konstrukce. – požárně bezpečnostní opatření, tj. souhrn samočinných technických zařízení, která urychlí protipožární zásah nebo omezují intenzitu požáru.
V běžných provozech typu bydlení, kanceláří apod. se požární riziko pohybuje zhruba v rozmezí od 30 do 60 kg/m².
STUPEŇ POŽÁRNÍ BEZPEČNOSTI
Jde o souhrnné vyjádření schopnosti stavebních konstrukcí požárního úseku odolávat účinkům požáru. Stupeň požární bezpečnosti v tomto smyslu charakterizuje požární úsek jako celek a z něho se pak odvozují konkrétní požadavky na jednotlivé konstrukce, které se podle druhu konstrukce liší. Stupeň požární bezpečnosti se stanoví podle požárního rizika, výšky objektu a druhu požárně dělicích a nosných konstrukcí.
STAVEBNÍ KONSTRUKCE
Požadavky na stavební konstrukce jsou odstupňovány podle stupně požární bezpečnosti požárních úseků a rozlišeny podle funkce jednotlivých konstrukcí při požáru. Základní požadované vlastnosti jsou požární odolnost a druh konstrukce tj. hořlavost či spíše nehořlavost použitých materiálů.
Z hlediska hořlavosti hmot se rozlišuji stupně hořlavosti (A – nehořlavé, B-nesnadno hořlavé, C 1, 2, 3 – těžce, středně, lehce hořlavé). Požární odolnost je obecně schopnost konstrukce plnit svoji funkci po určitou dobu trvání požáru s vývojem teplot podle normové křivky. Používaná stupnice hodnot požární odolnosti je 15, 30, 45, 60, 90, 120 a 180 minut.
Pro názornost např. oboustranně omítnutá stěna z plných cihel tl. 150 mm vydrží nejméně 180 minut (u děrovaných nebo dutých cihel požární odolnost s obsahem dutin rychle klesá) stejně jako staticky neurčitá železobetonová stropní deska tl. 180 mm, ostatní běžné stropní konstrukce (desky, panely, apod.) obvykle mezi 45 a 90 minutami, železobetonové stropní trámy a průvlaky bez speciálních úprav cca 120 minut, železobetonový sloup čtvercového průřezu o straně 400 mm a s krytím výztuže 20 mm rovněž 120 minut, nechráněné ocelové prvky nejvýše 15 minut, dřevěné trámy běžných průřezů zpravidla 30 minut, ale dřevěné sloupy a vzpěry běžně jen 15 minut nebo i méně.
Požární odolnost stavebních konstrukcí lze zvýšit ochrannou vrstvou (obkladem, omítkou, nástřikem), zpěňovacím nátěrem (zejména na nosné prvky dřevěné nebo ocelové) nebo skrápěním vodou (zejména požární stěny, požární uzávěry, popř. obvodové stěny apod.).
ODSTUPY
Odstupová vzdálenost mezi objekty v jistém smyslu nahrazuje požárně dělicí konstrukcí. Protože intenzita sálání klesá se vzdáleností, lze určit vzdálenost, kde již nedojde k zapálení materiálů typu dřeva, tj. odstupovou vzdálenost, kde již lze považovat protější objekt za bezpečný.
Prostor kolem posuzovaného objektu (požárního úseku), vymezený odstupovou vzdáleností se označuje jako požárně nebezpečný prostor. V něm nesmí být umístěny požárně otevřené plochy protějšího objektu (požárního úseku), ale ani např. otevřené sklady hořlavých hmot apod. Odstup mezi dvěma objekty se ovšem posuzuje z obou stran a vždy platí vzdálenost větší. Požárně nebezpečné prostory se samozřejmě mohou navzájem překrývat a také mohou bez problémů zasahovat do veřejného prostranství (ulice, parku apod., nikoli však lesa), nikoli však do sousedního stavebního pozemku, který sice může být aktuálně volný, ale výhledově by se znehodnotil – takové případy se potom řeší v rámci územního nebo stavebního řízení (např. smluvně).
Při určování odstupové vzdálenosti mezi různými objekty se ještě musí zvážit, zda hořlavé části obvodového nebo střešního pláště nemohou jako hořící odpadávat. Pokud takovou možnost nelze vyloučit, je nutné ji v projektu zohlednit.
ÚNIKOVÉ CESTY
Základním úkolem požární bezpečnosti staveb je zajistit, aby se v případě požáru dostaly všechny ohrožené osoby včas do bezpečí. K tomu slouží únikové cesty. Únikovou cestou je obecně každý trvale volný prostor, který umožňuje únik lidí z ohroženého objektu na volné prostranství. Dělíme je do několika kategorií.
Nechráněná úniková cesta je jakýkoli trvale volný prostor, umožňující evakuaci na volné prostranství nebo do chráněné únikové cesty. Jsou to nejrůznější průchody mezi vnitřním zařízením a ovšem i samostatné komunikační prostory bez dalších požárně bezpečnostních opatření.
Chráněná úniková cesta vede zásadně samostatným požárním úsekem bez požárního zatížení. Protože hlavní překážkou evakuace osob bývá kouř, musí být chráněná úniková cesta důkladně odvětraná. Cílem je rychlé odvedení kouře, který do prostoru pronikl, ale zejména bránění jeho vniknuti z okolí.
Šírka únikových cest závisí na typu cesty, u nechráněných cest na rychlosti odhořívání v požárním úseku a také na počtu cest (jedna nebo více), ve všech případech ovšem na počtu osob, které mají být evakuovány. Šířka cesty se udává v počtu únikových pruhů, tj. násobcích šířky, potřebné pro průchod jedné osoby. Ta je stanovena hodnotou 0,55 m (souvisí se světlou šířkou komunikačního prostoru, např. schodiště, při osových rozměrech v násobku 0,6 m). Zpravidla se požaduje, aby nezávisle na počtu osob úniková cesta nebyla užší než 1,5 pruhu, tj. 825 mm, prakticky tedy vesměs 0,9 m, přičemž dveře mohou být široké 0,8 m.
Důležitým detailem je směr otvírání dveří v únikových cestách. Ty se musí otvírat zásadně ve směru úniku. Výjimkou jsou dveře z jednotlivé místnosti nebo provozního celku omezeného rozsahu (např. bytu).
ZAŘÍZENÍ PRO PROTIPOŽÁRNÍ ZÁSAH
K úspěšnému zásahu je potřeba umožnit příjezd zásahových vozidel k objektu a ke zdroji vody pro hašení. Ještě předtím může domácí osazenstvo zasáhnout lehčími prostředky, kterými lze začínající požár v zárodku zlikvidovat nebo alespoň zpomalit či oddálit jeho šíření. Požárně technická opatření mohou urychlit zjištění požáru a tím i příjezd zásahové jednotky, popř. přispět k samotnému hašení nebo usnadnit zásah hasičů např. odvedením kouře mimo objekt nebo alespoň nad výškovou zónu cca 2 m nad podlahou, v níž se při evakuaci i zásahu pohybují lidé.
Pro příjezd zásahových vozidel stačí i jednopruhová komunikace široká 3 m, která vede k nástupní ploše nebo do vzdálenosti nejvýše 20 m od vstupů do objektu, kterými se předpokládá vedení zásahu. Pokud je součástí příjezdové cesty průjezd, musí být alespoň 3,5 m široký a 4,1 m vysoký.
Kromě přístupu k obvodu objektu je zpravidla třeba zajistit i přístup na jeho střechu, a to buď vnitřkem (zpravidla u vícepodlažních budov) nebo požárními žebříky na obvodu (např. u jednopodlažních hal).
Jestliže jsme zásahovými cestami zařídili, aby měl kdo včas hasit, musíme se ještě postarat, aby měl také čím hasit. Hasí se ovšem stále ještě vodou (až na výjimky, kde se kvůli chemickému složeni hašených látek nebo kvůli riziku elektrického napětí vodou hasit výslovně nesmí), a to nejčastěji vodou z veřejného vodovodu. Vodu profesionální hasiči odebírají z vnějších hydrantů na vodovodní síti, její tlak upravují mobilním čerpadlem zásahového vozidla a odtud vedou mobilními hadicemi ke koncovým proudnicím. Čím je hašení náročnější, tím blíže má být hydrant k objektu a tím vice vody musí poskytovat: u rodinných domů stačí hydrant na potrubí DN 80 mm, vzdálený až 200 m od domu.
Nejjednodušší amatérský zásah umožňují přenosné hasicí přístroje, rozmístěné po objektu pokud možno rovnoměrně a také viditelně. Běžně užívané přístroje mají hmotnost okolo 10 kg (s účinnou náplní 6 kg nebo 10 I). Jako univerzální se nejlépe osvědčuji přístroje práškové (hašeni lze přerušit, jsou vhodné i pro elektrická zařízení pod napětím a prášek lze po úspěšném zásahu poměrně snadno odstranit např. vysavačem, hašení práškem ale může poškodit některá elektronická zařízení, počítače apod.).
K urychleni, usnadnění a zčásti i nahrazení protipožárního zásahu slouží tzv. požárně technická opatření, která vesměs fungují samočinně (automaticky) v reakci na kouř nebo zvýšení vnitřní teploty nad stanovenou hranici nebo o určený rozdíl teplot. Jde především o elektrickou (resp. elektronickou) požární signalizaci (EPS), samočinná stabilní hasicí zařízení (SHZ) a samočinná odvětrací zařízení (SOZ).
zdroj:
Základy nauky o stavbách
KNIHA STAVBA DOMU SVÉPOMOCÍ VÁS NAUČÍ:
• Jak postupovat krok za krokem od výběru parcely, přes úřady až po finální práce na domě.
• Jak se zorientovat v nabídce, srovnat ceny a získat dostatečný přehled o stavebních materiálech.
• Pomocí názorných obrázků a fotek pochopit jednotlivé stavební etapy.
• Jaké jsou základní zásady při navrhování, což Vás připraví na spolupráci s projektantem.
• Jak napravit základní poruchy stavby.
• …a mnoho dalšího.