Plovoucí podlahy
Za plovoucí podlahy označujeme způsob technologického provedení podlah, kdy samotná skladba podlahy není pevně spojena s vodorovnými a svislými konstrukcemi stavby. Zjednodušeně řečeno je skladba podlahy položena na vodorovné konstrukci a nedoléhá k obvodovým stěnám. Díky tomuto způsobu provedení zabraňuje podlahová konstrukce šíření kročejového hluku do okolních konstrukcí.
Mezi hlavní výhody plovoucích podlah patří především možnost rozpínání podlahy nezávisle na obvodových konstrukcích, snadná montáž a levnější provedení.
Zpravidla má plovoucí podlaha několik základních vrstev – izolační, roznášecí, nášlapnou. Dle způsobu provedení roznášecí vrstvy pak rozlišujeme 2 typy plovoucích podlah, a to TĚŽKÉ plovoucí podlahy a LEHKÉ plovoucí podlahy.
Těžké plovoucí podlahy mají plošnou hmotnost roznášecí vrstvy nejméně 75 kg/m2. Nejčastěji se používá vrstva betonu (50 mm) nebo anhydridu (40 mm). Vzhledem k tomu, že se jedná o takzvanou mokrou montáž, je potřeba vždy umístit izolaci proti vlhkosti (PE folii). Pro kročejovou izolaci je nejčastěji používán polystyren či minerální desky. Celá skladba podlahy je po stranách oddělena od konstrukcí stěn pomocí dilatačního pásku. Celková výška skladby těžké plovoucí podlahy je přibližně 100 mm a má lepší kročejovou neprůzvučnost.
Lehké plovoucí podlahy se liší ve způsobu provedení roznášecí vrstvy. Ta je prováděna suchou montáží pomocí desek – dřevotřískových, OSB, sádrokartonových. Výška roznášecí vrstvy u lehkých podlah je značně nižší (20 – 30 mm). Vzhledem k technologii procesu jsou lehké podlahy vhodnější u dřevěných stropů.
Podlahové krytiny a jejich funkce
Mezi užitné funkce podlahové krytiny řadíme odolnost proti otěru, vlhkosti, teplotním výkyvům a dostatečnou životnost. Správná podlaha by měla plnit také funkci estetickou, která svým působením pozitivně ovlivní domácí prostředí. Podlaha by měla být součástí komplexního řešení interiéru domu, které počítá s celkovým harmonickým spolupůsobením použitých materiálů. Je vhodné při volbě materiálů postupovat v kooperaci s architektem, nebo interiérovým designérem. Dnes díky zvýšené odolnosti běžně používaných podlahových krytin je možné použít jednotnou podlahuu téměř v celém bytě či domě. Tento trend se projevuje především v souvislé podlahové krytině všech obytných místností, kuchyni či předsíně. Koupelny, technické místnosti aj. bývají zpravidla s vlastní podlahovou krytinou. Je dobré si uvědomit, že v interiéru budoucího domu budeme trávit velkou, ne-li většinovou část svého života, a tak je na místě toto prostředí vytvořit s nadstandardní péčí.
V následujících odstavcích se dočtete hlavní výhody a nevýhody různých typů podlah. Budete si tak moci vytvořit vlastní názor, který Vám volbu vhodného řešení usnadní.
OSB desky
Standardním deskovým materiálem při konstrukci plovoucích podlah jsou OSB desky. Jejich výhodou je finanční dostupnost, snadné formátování nebo příznivá hmotnost. OSB desky se pokládají k sobě na pero-drážku, avšak vyrábějí se i varianty bez pera a drážky, takže je nutné se vyvarovat záměny ve stavebninách. K dostání jsou v broušené a nebroušené variantě.
V projektech venkovských domů používáme dvě vrstvy křížem kladených OSB desek. Tyto vrstvy můžeme buď slepit, nebo prošroubovat. Při pokládání jednotlivých vrstev musíme mít stále na paměti, aby byl podkladní povrch bez mechanických nečistot.
Na takto připravený povrch lze již namontovat jakoukoliv podlahu dle návrhu. K OSB deskám se může finální vrstva přibít, přišroubovat nebo nejčastěji přilepit. U těchto desek je nutné dbát na to, aby nebyly vystaveny dlouhodobé vlhkosti. Jsou totiž velice nasákavé, a mohou tak zvětšit svůj objem, který po vysušení zůstává stále ve změněné podobě.
OSB desky jsou poměrně módní záležitostí, a tak není neobvyklé, že se z nich navrhuje pohledový nábytek, podlahy, obložení stěn a jiné prvky v interiéru. Desky se obrousí a následně nalakují, takže jejich povrch je hladký a vhodný k bezprostřednímu použití. Zde je nutné vědět, že OSB desky mají rub a líc, tedy jedna strana je obvykle z větších a pro pohledové uplatnění vhodnějších třísek.
Dřevěné podlahy
Mezi nejstarší typy podlah patří podlahy dřevěné. Ještě před nimi se dá hovořit o různých typech hliněných a tradičních kamenných podlah, ale to již zabředáváme do vzdálené minulosti. Dřevěné podlahy se v případě občasné údržby vyznačují především dlouhou životností. Pakliže je objekt stále obydlený, a tudíž do něj nezatéká, kvalitní dřevěná podlaha vydrží v řádech sta let. Jejím jediným limitem je to, že se zpravidla na nejexponovanějších místech za mnoho generací prodře. To se obvykle řešilo výměnou jednotlivých prvků, které se na hranách ohoblovaly tak, aby plynule navazovaly na své okolí. Pakliže byla dřevěná podlaha nahrazena například vlysy nebo parketami, bylo to spíše z estetických důvodů než z důvodů praktických.
Obrovská výhoda masivní dřevěné podlahy je ta, že při jejím mechanickém poškození ji jednoduše přebrousíme a docílíme tak za minimální náklady naprosto nově působícího vzhledu. Na trhu lze narazit na mnoho typů tvrdých exotických dřevin, jejichž výhodou je velká odolnost vůči povětrnostním vlivům. Používají se tak na terasy, pochozí střechy a jiné venkovní povrchy. Je třeba si však uvědomit, že jejich používání nese velice neblahou stopu v zemích nám velice vzdálených. Jde především o stopu ekologickou a humánní. Exotické dřeviny pochází z deštných pralesů Amazonie a rovníkové Afriky a jejich těžbu řídí novodobí otrokáři.
Mezi základní typy dřevěných podlah patří parkety, vlysy, masivní prkna nebo lepený masiv. Dřevěné prvky se spojují k sobě pomocí pera a drážky, nebo polodrážky. Prkna se přibíjí k příčným polštářům, které jsou tvořeny dřevěnými hranoly, nebo fošnami. Parkety a vlysy se dříve také přibíjely, avšak v dnešní době se jednotlivé dřevěné prvky již lepí k připravenému podkladu z OSB desek.
Prkenná podlaha
Obyčejná prkenná podlaha je tvořena různě širokými prkny kladenými na sraz do připraveného polštářového lože. Používaly se různé šíře prken od 12 cm do 25 cm. Tloušťka se pohybovala kolem jednoho palce tj. 2,4 až 3,0 cm. Prkna se kladou a postupně přitlačená k sobě se přibíjejí zapuštěnými hřeby k polštáři. Polštáře jsou od sebe zpravidla vzdálené cca 1 m. Polštáře se kladou tak, aby se prkna při užitném zatížení neprohýbala. Přesná vzdálenost polštářů bývá přímo úměrná tloušťce použitých podlahových prken. Finální podlaha se povrchově impregnuje různými tradičními ochrannými nátěry.
Palubová podlaha se zhotovuje z prken se shodnou šířkou, které mají polodrážku, nebo pero a drážku. Tento systém umožňuje překrytí hřebů.
Prkenné a palubové podlahy se zhotovují ze smrku nebo jedle. Pakliže se předpokládala větší náchylnost prostoru na biotické škůdce, tak se volilo dřevo odolnější (cedr, dub, modřín).
Řemenová podlaha
Tuto podlahu tvoří řemenové vlysy dlouhé až 3 m a poměrně úzké –
do 8 cm. Jsou spojovány na pero a drážku a ukládají se na dřevěné polštáře, které jsou vzdáleny kolem 0,5 m.
Vlysy
Vlysová podlaha je tvořena souvislým rovným podkladem, na který se přibíjejí jednotlivé vlysy. Tento podklad je tvořen OSB deskami, v dřívějších dobách byla používána prkna uložená na dřevěných polštářích. V dnešním novém rodinném domě jsou základními skladebnými prvky podlahy beton, kročejová izolace, OSB desky, vlysy. Jednotlivé vlysy dlouhé cca 30-60 cm byly v minulosti v místech drážky přibíjeny hřeby, dnes jsou plošně lepeny. Typickým motivem je rybinový vzor, kdy se vlysy pokládají v úhlu 45° ke stěně. Vlysy se vyrábí z dubu, buku, borovice a jiných odolných dřev. Finální podlaha se přebrousí a opatří povrchovou úpravou – lakem, nebo voskem.
Před samotným kladením vlysů je nutné se seznámit s pokyny výrobce. Poté si připravíme podklad, ten by měl být srovnán do kvalitní roviny vyrovnávací vrstvou, nebo například OSB deskami. Před pokládáním nechte parkety v pokoji, v kterém se je chystáte položit. Dřevo se tak přizpůsobí vlhkostním podmínkám v pokoji. Poté lze začít nanášet vrstvu lepidla na podkladní vrstvu, postupně pokládat vlysy a přitlačovat je k povrchu. Parkety/vlysy se pokládají zprostředka pokoje. Nejobtížnější místa u stěn, kde je nutné vlysy přiřezávat, si nechte na závěr. Poté zbývá již jen položení podlahových lišt podél pokoje. Ty přitlučte tenkými hřebíčky s přiraženým hrotem, abyste zabránili rozštípnutí lišty.
Parkety
Tradiční parketové podlahy jsou tvořeny parketami, které se skládají z menších kusů dřev spojených lepidlem a perem s drážkou. Tyto parkety se vyrábí v truhlárně a na stavbě se již zpravidla čtvercové formáty rozličných vzorů skládaly k sobě obdobně jako vlysy.
Špalíková podlaha
Špalíková podlaha je složena z nařezaných špalíků čtvercového nebo kruhového průřezu. Jednotlivé špalíky jsou odkorněné a kladou se do pískového lože. Spáry se zasypou pískem, nebo zalijí dehtem. Tato podlaha se používá především v průjezdech domů, na dvorech, v místech se zvýšeným provozem a v podlahách nad terénem, kde se očekává vyšší míra vlhkosti a biotických škůdců.
Laminátové podlahy
Laminátové podlahy jsou v dnešní době hojně využívané. Jedná se o několikavrstvý materiál, který se skládá z hlavní nosné vrstvy a z povrchové pohledové vrstvy. V zásadě jde o napodobeninu tradičních materiálů, jako jsou různé typy dřevěných a keramických dlažeb a to včetně imitace nejrůznějších nerovností podlahy. Klady těchto podlah, lze-li tedy o nějakých kladech vůbec hovořit, jsou cena, tvrdost a odolnost. Také se uvádí, že jsou vhodné pro podlahové vytápění, avšak nevím, z jakého důvodu by měly být jiné typy podlah pro podlahové vytápění nevhodné.
Největším problémem u těchto podlah je, že když jsou poškozeny, tak se rýha prodře až na další nepohledovou vrstvu a podlahu není prakticky možné vrátit do původního stavu. Celý poškozený prvek se pak musí nahradit jiným. To u podlah, které se běžně periodicky obrušují, není nutné.
PVC, lino
Dalším moderním materiálem je nám dobře známé linoleum. Je to kvalitní drahý materiál (marmoleum), který vyžaduje perfektně rovný podklad – stěrku, jinak je vidět každá malá nerovnost. Vzhledem k jeho všudypřítomnosti v předlistopadových dobách je u nás jeho oblíbenost těžce poznamenána minulostí. Faktem však zůstává, že se jedná o přírodní materiál z namletého korku, lněného oleje a různých pryskyřic. Je velice odolný a při volbě vkusné pohledové varianty je ideálním designovým povrchem do obytných místností. Lino se lepí speciálními lepidly. Výrobci dodávají všemožné doplňky, pomocí nichž lze elegantně řešit různé detaily, jako jsou rohy stěn, nebo stupně schodišť.
Koberce
Celoplošný koberec je variantou, která je vhodná především v obytných místnostech, jako jsou ložnice nebo část obývacího pokoje. Jedná se o materiál, který je velice cenově dostupný, a tak se používá tam, kde je nutné rozpočet omezit. Jedná se o ekonomicky dostupné řešení, které si na rozdíl od imitací laminátových podlah na nic nemusí hrát a svou materiálovou podstatu poctivě přiznává. Také pokládka celoplošného koberce je poměrně snadná, stačí nám k ní pouze ostrý instalatérský nůž a připravený podkladní povrch.
Teraco
Teracová mazanina se vyrábí tak, že se na podklad (strop nebo betonovou mazaninu) nejdříve položí izolace proti zemní vlhkosti a na ni se rozprostře vrstva kvalitního betonu z mixu, který se stáhne latí. Dále se pomocí cementu a hřebů ukotví 2 cm vysoké mosazné pásy, které plochu rozčlení do jednotlivých dilatačních úseků. Na takto připravený podklad přijde dvoucentimetrová vrstva teracové mazaniny. Po zatvrdnutí se povrch vybrousí, vytmelí cementem a znovu přebrousí, aby byl hladký. Potom se umyje a vyschlý se napustí lněným olejem.
