Izolace zdiva je velice častým jevem především u rekonstrukcí starších zděných budov. V následujícím článku se věnujeme několika základním možnostem řešení vlhkého zdiva. Chcete-li se o problematice rekonstrukce starých domů dovědět více, doporučujeme Vám publikaci Rekonstrukce domu, kterou si lze ZDE objednat.
Podříznutí stěn, nebo tmelová hydroizolace?
Velice častým řešením vlhkosti svislých konstrukcí je aplikace dodatečné hydroizolace podříznutím stěn. Toto řešení je velice spolehlivé a v případě, že se odvede kvalitní práce, je jedním z nejlepších řešení, jak optimalizovat vlhkostní poměry v přízemních partiích stavby. Zdivo se postupně podřezává a do vzniklé spáry se po zhruba metrových úsecích vkládá asfaltová hydroizolace nebo ocelové nerezové plechy. Jsme trochu omezeni šířkou zdiva, avšak tato metoda se standardně používá u zdiva až do 60 cm šířky.
Dalším řešením, podstatně snáze realizovatelným, je dodatečná hydroizolace na tmelové chemické bázi. Na trhu lze nalézt několik přípravků – tmelů, které při aplikaci do zdiva vytvoří hydrofobní souvislou vrstvu. Zdivo se navrtává do první vodorovné spáry nad podlahou v osových vzdálenostech cca 12 cm s tloušťkou vrtáku cca 12 mm. Do těchto děr se pak aplikuje již zmíněný speciální tmel, který se po několika dnech působení rozpustí do okolního materiálu a vytvoří tak požadovanou hydroizolaci. Kvalita tuzemských výrobků na této bázi se podstatně liší, a tak doporučuji před zakoupením produktu sehnat nějaké reference buď ve svém okolí, či v různých diskuzních fórech na internetu.
Zdivo můžeme odizolovat příkopem (obr. A), který vykopeme vně, ale jehož dno by mělo být tak vysoko, aby chránilo základy před promrzáním. Dno takového příkopu musí být vyspádováno jak podélně, tak i příčně. Doporučuje se samotné dno upravit tak, aby voda co nejsnáze odtékala. Můžeme ho vybetonovat či vytvořit cementovou slupku, která zajistí rychlý odtok vody od zdi Vašeho domu. Estetičtější varianta, která je vhodná u malebných venkovských staveb, je vydláždění dna placáky.
Další způsob je obdobný (obr. B). Vykope se příkop, stěna domu se očistí od degradovaného materiálu a znovu nahodí vápenocementovou omítkou nebo jinou k tomu speciálně určenou omítkou. Níže pod úrovní základové spáry se vykope rýha a do ní se umístí podélná průběžná drenáž. Drenáž obsypeme štěrkem. Výkop zpátky zaházíme do potřebné výšky, a pokud chceme ponechat část příkopu, je vhodné jeho dno, tak jako u minulého řešení, zpevnit, aby nedocházelo k zbytečnému vsaku a voda mohla být efektivně odváděna.
Jestliže je příkop pro vaší konkrétní situaci rekonstrukce nevhodný, můžeme si pomoci opěrnou zdí (obr. C). Nejprve postupujeme stejně jako v prvním případě. Vykopeme příkop, očistíme zdivo, naneseme omítku a vytvoříme drenáž. V přiměřené vzdálenosti vyzdíme opěrnou zídku. Jestliže použijeme vhodný ložný kámen, nemusíme zdivo vyzdívat na maltu, ale postačí nám vazká hlína. Vzniklý rigol ideálně vydláždíme, a pokud je příliš hluboký, je vhodné umístit na opěrnou zídku zábradlí.
U dalšího podobného způsobu se opět vykope příkop (obr. D), nahodí zeď, umístí svislá asfaltová hydroizolace a u zdi se provede zához z kvalitního jílu, který má skvělé hydroizolační vlastnosti. Šířka tohoto záhozu může být od 20 až po 40 cm. Ve zbylé části výkopu se opět provede na dně drenáž a celý příkop se zahází až do úrovně okolního terénu, kam se jako finální úprava může umístit například dlažba.
V oblastech se stísněnějšími podmínkami lze vytvořit svislou vzduchovou dutinu šířky cca 100–300 cm za pomoci vyzděné předstěny před vnějším lícem obvodových stěn. Odvětrávání této dutiny musí být zajištěno odvětrávacími průduchy napojenými na vnější prostředí a umístěnými v různých výškách.
Tam, kde nám vnější situace nedovolí umístit předchozí řešení, můžeme problematické zdivo izolovat zevnitř pomocí vyzděné předstěny. U tohoto řešení vlhkou zeď neodvlhčíme, ale zabráníme přímému průniku vlhkosti do interiéru. Nejprve důkladně otlučeme vlhkou a degradovanou omítku a očistíme železným kartáčem, aby tato omítka později neucpala dutinu a nezpůsobila tak průnik vlhkosti do nové předstěny. Pod plánovanou předstěnou vybetonujeme malý základ 25 až 30 cm široký a stejně tak hluboký – v případě výšky předstěny do 2,5 m. Tuto předstěnu vyzdíme tak, aby vznikla odvětrávaná dutina tloušťky 4–6 cm. Pokud vyzdíváme pouze stěnu do 10 cm šířky, je nutné na několika místech ukotvit pomocí cihel stěnu s nosným obvodovým zdivem. Tyto kotvicí body rozmístíme tak, aby jejich vzdálenost byla cca 1 m. Tyto body je nutné kvalitně odizolovat od vlhké obvodové stěny, aby nedocházelo k pozdějšímu vlhnutí vytvořené předstěny. K tomu nám poslouží asfaltová lepenka. Abychom docílili kvalitního odvětrání, musíme u paty zídky vytvořit větrací otvory pro nasávání vzduchu a v horní části vytvořit průduch vedoucí do exteriéru. Proti promrzání této dutiny se doporučuje na zimu ucpat otvor tepelně izolačním materiálem, který by se měl v případě silného provlhnutí pravidelně vyměňovat.
Výše popsanou předstěnu může tvořit i jiný materiál, jako například různé desky na bázi dřeva s ochrannou povrchovou úpravou. Vše záleží na rozsahu vlhkosti stěn a na typu využívání daného prostoru. Tyto desky fungují stejně dobře jako vyzděné předstěny, avšak nejsou tak odolné a mají formu dočasného provizorního řešení. Základem všeho je zdroj vlhkosti eliminovat, abychom nemuseli svádět nekončící boj s prosakovanou vodou. Pakliže to není možné, je nejlepší takové prostory využívat pouze jako sklad či nalézt jiné vhodné řešení, např. vinný sklípek. Rozhodně nejsou vhodné jako pracovní prostory, a již vůbec ne jako prostory obytné.
