Správný čas na opravu střechy je, když svítí slunce.
John F. Kennedy
V následujícím článku se budu zabýbat rekonstrukcí krovu. Jaké části ještě zachovat? Jakou vybrat krytinu? Potřebuji statika? Odpověď na tyto a mnohé další otázky naleznete v knize „Rekonstrukce domu“.
Rekonstrukce krovu vyžaduje velkou míru zásahů do nosné konstrukce, a proto je nezbytně nutné se poradit s odborníkem. Jedině profesionální statik lze s jistotou říci, zda je určitá část konstrukce vhodná pro zachování, či zda je její nosná funkce již naplno vyčerpána. Před tím, než budu popisovat různé praktické postupy při rekonstrukci střech, je nutné si říct pár vět o krovových soustavách a dalších střešních konstrukcích. Je jich několik druhů, z nichž některé jsou například pro půdní vestavbu vhodné a jiné méně. Je dobré se proto obeznámit se základními stavařskými termíny.
Krov je definován jako nosná konstrukce, jejímž hlavním úkolem je vynášet střešní krytinu, včetně systému laťování a eventuálních konstrukcí souvisejících se zateplením. Nejdůležitější součásti krovu jsou: pozednice, systém vaznic, sloupků, krokví, kleštin, pásků a různých způsobů zavětrování. V podélném i příčném směru musí být krov stabilní, což zajišťují právě zavětrovací konstrukce a štítové stěny. Nejčastějšími druhy střech jsou střechy valbové, sedlové, stanové a pultové.
Samotné základní krovové soustavy dělíme na:
- hambalkovou soustavu
- vaznicovou soustavu
- vlašskou soustavu
- rámovou soustavu
- soustavu kombinovanou atd
Více o jednotlivých druzích krovových soustav se dozvíte ZDE.
V našem popisu se budeme věnovat pouze hambalkové a vaznicové soustavě, jelikož jsou na našem území prakticky výhradně zastoupené. Existují různé konstrukční variace těchto krovových soustav, které byly konstruovány s ohledem na provozní charakter krovu, nebo například s ohledem na typ krytiny. Různě těžké krytiny zpravidla vyžadují rozdílné dimenze nosných konstrukcí. Popis typických poruch a řešení jejich problémů najdete v knize „Rekonstrukce domu“.
Poruchy krovových nosných konstrukcí
Jednou z příčin poruch střechy je nedostatečná dimenze nosných konstrukcí, které krytinu vynášejí. Jedná se především o poddimenzované laťování a příliš velkou vzdálenost mezi podpůrnými trámy – krokvemi. Dalšími z příčin mohou být:
- chyba v projektu a následná stavba již poddimenzovaného krovu;
- biologická opotřebovanost materiálů a tím způsobený pokles nosnosti;
- neopatrný pohyb po střeše bez pomocné roznášející konstrukce;
- výměna krytiny za novou, která krov kvůli své vyšší hmotnosti namáhá více.
Napadení biologickými škůdci. Touto poruchou máme na mysli napadení dřevěných konstrukcí dřevokazným hmyzem a dřevokaznými houbami. Příčinou těchto napadení bývá zanedbaná údržba, která má za následek vytvoření vhodných podmínek pro množení těchto organismů – vlhkost, biologický odpad. Průzkumem krovu, tzv. biologickým průzkumem, získáme komplexní posudek, na základě něhož můžeme začít s nápravou porušených částí krovu, která může mít tyto fáze:
- sterilizace nežádoucích organismů
- výměna nebo zesílení napadených konstrukcí
- preventivní chemická ochrana dřeva
- konstrukční ochrana dřeva
Nejrozšířenější způsob sterilizace je zahřátí půdního prostoru horkým vzduchem. Tím docílíme teploty v průřezu dřevěných prvků více než 50 °C, což způsobí stoprocentní úhyn hmyzu. U dřevokazných hub úhyn není stoprocentní, protože jejich výtrusy jsou odolnější. Mezi další metody patří mikrovlnný ohřev, UV záření nebo rentgenové záření.
Zesílení poškozených částí. Nápravy lze docílit tzv. protézováním.
Protézování je nahrazení degradované části konstrukčního prvku částí novou – ze stejného materiálu a stejných průřezů, jako byl původní, ještě nedegradovaný prvek. Konstrukce bývají spojeny některým z tesařských spojů (např. plátováním) a zajištěny svorníky, šrouby nebo tradičními dřevěnými kolíky. Jedná se o velice šetrnou metodu kopie, která je hojně užívaná v historicky cenných konstrukcích. Je oblíbenou metodou památkové péče.
Příložkováním lze docílit původní únosnosti opravovaného konstrukčního prvku. Jedná se o zesílení prvku po stranách přídavnými dřevěnými nebo ocelovými konstrukcemi. Dřevěné a kovové nastavovací prvky lze připevnit hřebíky, vruty nebo svorníky. Dalším typem metody je plombování. Více informací o zesilování poškozených dřevěných prvků naleznete v kapitole „stropy“.
Konstrukční ochrana dřeva. Touto ochranou máme na mysli zajištění přístupu vzduchu k dřevěným částem konstrukce. Nejvíce trpícími konstrukcemi jsou pozednice, zhlaví vazných trámů, obezděné krokve a námětky. Bezprostřední styk dřeva s vlhkým zdivem vede dříve nebo později vždy k závažnému napadení dřeva biotickými škůdci. U starších objektů je zkrátka nutné často celou pozednici nahradit novou dřevěnou, nebo betonovým věncem. Při výměně pozednice se celý krov mírně nadzvedne (3 cm). Místo pro novou pozednici důkladně vyčistíme a vyluxujeme od biologického odpadu a prachu a na styk pozednice s korunou zdiva nesmíme zapomenout dát asfaltovou hydroizolaci. Celé místo i pozednici preventivně ošetříme impregnací a chemickým preparátem proti biotickým škůdcům.
Oprava krokve. Při velkém zatížení, které překročilo únosnou mez, nebo při lokálním hnilobném napadení může dojít k závažnému poškození krokve. V rámci úspory lze danou krokev v mnoha případech zachovat a spravit. Prasklou krokev pomocí zvedáku vyrovnáme a zafixujeme. Následně pomocí příložek krokev v poškozeném místě vyztužíme. Poté pomocí kovových svorníků, prostrčených vyvrtanými otvory, krokev důkladně stáhneme. Celý tento postup znázorňuje ilustrace na konci této kapitoly. V případě zatékání nahnilou část krokve odstraníme a nahradíme dřevěnou protézou nebo celou krokev vyměníme. Před výměnou krokve je potřeba v místě napadené krokve odstranit krytinu a odříznout latě nad středem sousedních krokví. Tyto latě po umístění a přibití nové krokve vrátíme zpět na původní místo.
Při výměně vaznice nebo sloupku je potřeba před odstraněním poškozeného prvku nahradit jeho funkci prozatímní konstrukcí, která zajistí stabilitu celé konstrukce. Například u výměny sloupku vložíme do jeho blízkosti sloupek náhradní, který zespodu vyklínujeme tak, aby veškeré zatížení bylo přeneseno z vyměňovaného sloupku na sloupek náhradní. Poté sloupek nahradíme sloupkem novým a dočasnou konstrukci po řádném ukotvení nových prvků odstraníme.
Přidání konstrukčních prvků do krovu. Někdy dochází k tomu, že byl krov dimenzován na krytinu lehčí, než je ta, kterou nese nebo kterou plánujeme na střechu umístit. Velká část starších venkovských staveb byla například dimenzována na dřevěné šindele, které jsou mnohem lehčí než pálená krytina. V případě, že na pálené krytině stavebník trvá, je potřeba počítat s přidáním krokví někdy až mezi každé dvě sousedící krokve. V minulosti se častokrát podobné krovy pálenou krytinou přetížily a krov tak po letech vykazuje velké množství statických poruch. Zesílení krovu a zvětšení jeho únosnosti je proto vhodným a elegantním řešením. Nejjednodušší je však krytinu nahradit krytinou podobně těžkou. U nahrazení dřevěných šindelů to může být jedna z mnoha šablonových krytin na trhu. V úvahu přicházejí také různé formátové plechové krytiny apod.
Zároveň s krokvemi je vhodné přidat i kleštiny, které jsou v podstatě novějším typem hambalku. Při mnoha rekonstrukcích dochází k tomu, že k poddimenzovaným historickým krovům, mezi které patří například Ránkův typ krovu, přijde statik a sdělí Vám, že je potřeba krov udělat nový. Obrázky v této kapitole dokazují, že k tomuto problému lze přistoupit ekonomičtějším a k historickým konstrukcím daleko šetrnějším způsobem. Počet krokví byl u krovu na obrázcích takřka o polovinu navýšen a byly přidány i kleštiny, čímž došlo k potřebnému ztužení krovu. Na celý krov se umístila pojistná hydroizolace a došlo k výměně opotřebené střešní krytiny a některých střešních latí.
Povrchové úpravy dřeva.
Tyto úpravy mají za cíl impregnovat dřevo proti povětrnostním vlivům, dále chrání dřevěnou konstrukci proti dřevokazným houbám a hmyzu, a některé dokonce chrání dřevo před vznikem požáru. První a nejdůležitější úprava povrchu je broušení a očištění. Před aplikací tekutých impregnací je nutné zajistit kvalitní hladký povrch. Broušení a čištění se provádí standardně brusnými papíry na dřevo, houbičkami nebo brusnými vatami. Impregnace olejem je jednou z nejstarších povrchových úprav dřeva, která má za cíl odpudit vodu. V interiéru i v exteriéru se používá prakticky na všechny dřevěné konstrukce. Není jedovatý, je snadno biologicky odbouratelný a je tedy ekologický. Máme k dispozici oleje lněné, piniové, směsi a další. Impregnace voskem je tradiční metodou a je hojně používána právě při šetrných úpravách historických konstrukcí. Používá se včelí vosk, který má impregnační efekt. Pro venkovní úpravy máme na trhu k dispozici širokou škálu lazur jak syntetických, tak i vodou ředitelných a akrylátových. Dalšími povrchovými úpravami jsou například: lakování, bělení, tmelení nebo žíhání.
