Betonové konstrukce se vyskytují jak u novostaveb rodinných domů, tak i u rekonstrukcí. Chcete-li se o problematice rekonstrukce starých domů dovědět více, doporučujeme Vám publikaci Rekonstrukce domu, kterou si lze ZDE objednat. Chcete-li se dozvědět více o novostavbě rodinného domu , doporučujeme Vám publikaci Stavba domu svépomocí, kterou si lze ZDE objednat.
Betonu se při rekonstrukcích využívá poměrně hojně. Je to zapříčiněno několika faktory. Betonem lze vyspravit zděné parapety, staticky narušené zdi, rozpadlá schodiště nebo například nedostatečně dimenzovaný základ. Máme-li na nově vzniklou betonovou konstrukci vyšší statické nároky, lze beton doplnit o výztuž. Upozorňuji, že tento odstavec je věnován drobným konstrukcím, jakékoliv větší betonové konstrukce s výztuží musí být schváleny odborníkem ze stavební branže.
Prostá betonová či vápenocementová mazanina může nahradit starší podlahové podkladové konstrukce, jako jsou různé dřevěné polštáře či zhutněný násyp. Betonovou mazaninu lze snadno vyrovnat tak, že je ideální vrstvou pro další podlahové konstrukce. Při rekonstrukcích historických objektů je častokrát esteticky nevhodné umísťovat nové radiátory, a tak se využívá podlahové vytápění, které se vsazuje právě do betonové vrstvy.
V dřívějších dobách se betonem „torkretovaly“ stavební kulturní památky, aby se docílilo jejich statického zajištění. Jemná betonová směs se nastříkala v několika vrstvách na porušené zdivo například celé zámecké fasády. To mělo celou řadu negativních důsledků, kvůli kterým se tato metoda dnes již nevyužívá. Hlavním problémem byla neprodyšnost této nové vrstvy. Zdivo nedýchalo, vlhkost se v něm kumulovala a veškeré stavební konstrukce, včetně dřevěných prvků, omítek a vzácných maleb, začaly záhy degradovat. To platí i pro rekonstrukce jakýchkoliv nehistorických objektů. Tvrdý beton s vysokým obsahem cementu je velice hydrofobní,a tak je nutné jeho rozsáhlejší aplikaci nejdříve probrat s kvalifikovaným odborníkem. Časté jsou případy, kdy byl betonem doplněn kamenný portál, což mělo za následek ještě rychlejší destrukci zbylého kamenného prvku, v kterém se kvůli betonu na povrchu začala shromažďovat vlhkost. Dalším příkladem je zabetonované zhlaví vazného trámu, které kvůli naprosté neprodyšnosti začne velice rychle hnít.
